Květen 2018

Slunce, seno, babička

27. května 2018 v 13:43 | Bloud. Well Bloud. |  Bloudění s paní Bloudovou
Stará paní Bloudová má nové sousedy. Jsou mladí a klidní, což zprvu vítala s nadšením. Pak ale zjistila, že jim kromě insolvence a úvěrů visí na krku i neklidný Páťa, který je na den přesně starý jako její milovaný vnouček Otyl. A tehdy to všechno začalo...

Otylovi je schopná snést modré z nebe, Páťa to všechno vidí a chce samozřejmě taky. Když se mu ho nedostává, pláče a to naše babička těžce nese. A tak běhá kolem dvora s trakařem, jedno kolo veze Otyla, druhé Páťu, jedno kolo Otyla, druhé Páťa. Potom houpačka, střídačka. A pak zase kolem dvora dokola, tentokrát s tatrovkou. O tom kdo půjde první rozhoduje krvelačná bitka. Rány oběma líže babička. Mladí a klidní sedí na lavičce a nerušeně datlují na svých telefonech.

O co méně se od nich Páťovi dostává pozornosti, o to více má hraček a sladkostí. Tak už to bývá. V podstatě z každého nákupu si přinese nějaký poklad, který mu Otyl nepokrytě závidí. To však nemá dlouhého trvání, přeci víte jak to má babička s nebeskou modří. Běží domů, nikoliv pro žebřík, ale pro peníze ze slamníku. Sedá na kolo a vyráží do města. Za ní se ulicí nese škopkovské vzletné: "Když vy sušenku, tak my zmrzlinu! Když vy trakař, tak my traktor! Když vy psa, tak my slona. Když vy bazén, tak my - no to budete koukat!!!"

Minulý týden se ukázalo, že Páťa má krom sušenek, trakařů, psů a bazénů taky tři tatínky. Biologického, papírového a toho posledního, klidného. Začínám se bát, aby to neskončilo tak, že budu koukat já. Známe babičku...