Když čtyři hodiny nestačí...

8. února 2018 v 20:00 | Bloud. Well Bloud. |  Dobrý skutek ještě nikdy neutek
O půl jedné ráno přichází domů můj momentálně nejoblíbenější muž. V polospánku na něj vykřiknu "Baf!" a otáčím se na druhý bok, aby mně snad nechtěl dát pusu na přivítanou. Chci spát. Podruhé mě vzbudí po návratu ze sprchy. Chci spát. Hrozně nahlas funí. Dávám si polštář přes hlavu. Nepomáhá to. Jdu si lehnout do obýváku na gauč. Zabírám v okamžení.

V sedm se z pokojíčku ozývá "Tati, tati!". V překladu to znamená "Mami, nočník, honem rychle na nočník!" Běžím do pokojíčku. Běžím z pokojíčku. Otyla v poklusu vysvlékám. Stihli jsme to. Vedeme záchodový dialog: "Mami? Mamíííí?" - "Ano, Óťo?" - "Táta!"

Poprvé v životě přesvědčím Otyla, že slipy patří na zadek a ne na hlavu. Píšu to hlavě rodiny. Zároveň vysvětluju svůj noční úprk. Jdu si rozbalit čokoládu, co mi nechal v posteli.

Otyl se dožaduje snídaně. Má ji mít. Já si mezitím čtu, co je ve světě nového, chystám si snídani, snídám. Otyl se rozhodne skočit šipku ze židličky. Na poslední chvíli ho zarazím.

Vyčistím zuby sobě. Vyčistím zuby Otylovi. Dám si sprchu. Otyl haleká "Tati, tati!" a mává při tom indulonou. V překladu to znamená, že tatínek sice předevčírem promazal panty u vchodových dveří, na koupelnové ale zapomněl. Otyl to rád napraví. Utírám sebe, utírám dveře, futra i obklady.

Ustrojím sebe, ustrojím Otyla. Vyrážíme do knihovny, na poštu, do krámu a na farmářské trhy. Chodíme tam každý čtvrtek pozorovat grilovaný kuřata a nasávat atmosféru. Zoologická procházka pokračuje krmením kachen a nutrií. Škoda, že taky tak hezky nevoní.

Otylovi už se nechce chodit a mně se chce jíst. Pro urychlení procesu beru nohy i Otyla na ramena a nabíráme směr lednička. Svačíme.

Pověsíme prádlo. Uvaříme oběd. Jíme. Otyl o něco pomaleji, tak stihnu i poklidit. Ukládám Otyla k polednímu spánku. Přede mnou jsou tři hodiny volna. Čtu si, vyřizuju maily, poslouchám DVTV, spím.

Otyl se probouzí. Záchodové dialogy se opakují. Strojím sebe, strojím Otyla. Jedeme za starou paní Bloudovou. Sundávám z topení termix, který tam babička pro Otyla ohřívá už od rána. Hrajeme si.

V pět se rozloučíme. Jdeme s Otylem naproti tatínkovi. Koukáme na vlaky. Koukáme na ostatní tatínky. Nakonec se shodneme, že si necháme toho našeho. Loudáme se domů.

Otyl se zavírá s tatínkem do pokojíčku. Chci se začlenit. Otyl si hraje na Václava Klause mladšího. Inkluze není možná. Opakovaně přede mnou bouchá dveřma. Tak alespoň uklízím a vařím.

Otyl mě vezme na milost. Chce, abych mu četla. Jedno co. Vybírám si rozhovor z posledního Respektu s právničkou Veronikou Vítovou "Nechci skončit v ústavu". Večeříme. Záchodové dialogy potřetí. Vykoupu Otyla a předám ho tatínkovi k uspávání. Vysprchuju se.

Můj momentálně nejoblíbenější muž se vrací z uspávací mise. Vyprávím mu, co jsem dnes celý den s Otylem dělala. A inspirovaná příběhem paní Vítové nahlas uvažuju, jak bych musela svoje vyprávění seškrtat, kdybych se zřízením osudu ocitla v kůži člověka, který je 24 hodin denně odkázaný na pomoc někoho druhého. S příspěvkem na péči, který mi bez dobrovolné pomoci rodiny umožní žít svůj život jen 4 hodiny denně. Vypadal by zhruba takhle:


O půl jedné ráno přichází domů můj momentálně nejoblíbenější muž. V polospánku na něj vykřiknu "Baf!" a otáčím se na druhý bok, aby mně snad nechtěl dát pusu na přivítanou. Spím. Podruhé mě vzbudí po návratu ze sprchy. Spím. Hrozně nahlas funí. Dávám si polštář přes hlavu. Nepomáhá to. Jdu si lehnout do obýváku na gauč. Zabírám v okamžení.
V sedm se z pokojíčku ozývá "Tati, tati!". V překladu to znamená "Mami, nočník, honem rychle na nočník!" Běžím do pokojíčku. Běžím z pokojíčku. Otyla v poklusu vysvlékám. Stihli jsme to. Vedeme záchodový dialog: "Asistente?" - "Ano?" - "Už jsem!"
Poprvé v životě přesvědčím Otyla, že slipy patří na zadek a ne na hlavu. Píšu to hlavě rodiny. Zároveň vysvětluju svůj noční úprk. Jdu si rozbalit čokoládu, co mi nechal v posteli.

Otyl se dožaduje snídaně. Má ji mít. Já si mezitím čtu, co je ve světě nového, chystám si snídani, Snídám. Otyl se rozhodne skočit šipku ze židličky. Na poslední chvíli ho zarazím.

Vyčistí mi zuby. Vyčistím zuby Otylovi. Osprchuje mě. Otyl haleká "Tati, tati!" a mává při tom indulonou. V překladu to znamená, že tatínek sice předevčírem promazal panty u vchodových dveří, na koupelnové ale zapomněl. Otyl to rád napraví. Utírá mě, utírám dveře, futra i obklady.

Ustrojí mě. Ustrojím Otyla. Vyrážíme do knihovny, na poštu, do krámu a na farmářské trhy. Chodíme tam každý čtvrtek pozorovat grilovaný kuřata a nasávat atmosféru. Zoologická procházka pokračuje krmením kachen a nutrií. Škoda, že taky tak hezky nevoní.

Otylovi už se nechce chodit a mně se chce jíst. Pro urychlení procesu ho beru na ramena a nabíráme směr lednička. Svačíme.

Pověsíme prádlo. Uvaříme oběd. Jíme. Otyl o něco pomaleji, tak stihnu i poklidit. Ukládám Otyla k polednímu spánku. Přede mnou jsou tři hodiny volna. Čtu si, vyřizuju maily, poslouchám DVTV, spím.

Otyl se probouzí. Záchodové dialogy se opakují. Strojím sebe, strojím Otyla. Jedeme za starou paní Bloudovou. Sundávám z topení termix, který tam babička pro Otyla ohřívá už od rána. Hrajou si. Já jim fandím.

V pět se rozloučíme. Jdeme s Otylem naproti tatínkovi. Koukáme na vlaky. Koukáme na ostatní tatínky. Nakonec se shodneme, že si necháme toho našeho. Loudáme se domů.

Otyl se zavírá s tatínkem do pokojíčku. Chci se začlenit. Otyl si hraje na Václava Klause mladšího. Inkluze není možná. Opakovaně přede mnou bouchá dveřma. Tak alespoň uklízím a vařím.

Otyl mě vezme na milost. Chce, abych mu četla. Jedno co. Vybírám si rozhovor z posledního Respektu s právničkou Veronikou Vítovou "Nechci skončit v ústavu". Večeříme. Záchodové dialogy podruhé. Vykoupu Otyla a předám ho tatínkovi k uspávání. Vysprchuju se.

Můj momentálně nejoblíbenější muž se vrací z uspávací mise. Vyprávím mu, co jsem dnes celý den s Otylem dělala.

"A proč jsem škrtnutej?" ptá se rozhořčeně můj momentálně nejoblíbenější muž, když dokončím svou myšlenku. "Protože vždycky počítám s nejhorším a ustát takový zápřah s minimální pomocí zvenčí není jen tak..."

A o co všechno byste třeba nějakým vážným úrazem přišli vy?


Ve čtvrtek 15. února budou senátoři projednávat návrh na zvýšení příspěvku na péči pro lidi s nejtěžším postižením, kteří chtějí svůj život žít v domácím prostředí. Je jich mezi námi cca 25 000 a jejich životní příběhy jsou různé. Někteří jsou na podpoře druhých osob, ať už rodiny nebo asistentů, závislí od narození, jiní teprve chvíli. Dočíst se o nich můžete třeba v článcích Petra Třešňáka (právnička Petra Vítová, aktivistka za práva lidí s postižením Jana Hrdá , rodiny Dětí úplňku) a některé koneckonců dávno znáte z mé momentální rubriky.

Zatímco v některých západních zemích stát lidem hradí asistenci ve výši jakou skutečně potřebují, tedy klidně i 24 hodin denně, v České republice musí lidé s postižením hospodařit s částkou 13200kč měsíčně, což vychází na již zmíněné 4 hodiny asistence denně.

Pokud senátoři vezmou rozum do hrsti, zvýší se příspěvek o 6000 Kč měsíčně, což v praxi znamená každý měsíc 60 hodin asistence/svobody navíc. Do západu budeme mít stále daleko, systémová změna v nedohlednu, ale každá hodina se počítá. A zatím není nic jisté.

Obecně prospěšná společnost Asistence patří mezi ty, kteří nevydrží jen tak čekat jak to dopadne a tak přišli na sociálních sítích s výzvou Napište senátorům, aby právě teď podpořili nejpotřebnější. Pro ty z vás, kteří se nedostanou na facebook si dovolím pro inspiraci zkopírovat jejich text:

Vážený pane senátore,

vyjadřuji tímto svou podporu zvýšení příspěvku na péči o 6.000 Kč měsíčně pro lidi s nejtěžším postižením ve IV. stupni.
Je součástí návrhu senátního návrhu zákona číslo 208, který bude projednáván ve čtvrtek 15.2.:
10. V § 11 odst. 1 a 2 písmeno d) zní:
"d) jde-li o stupeň IV (úplná závislost)
1. 13 200 Kč, pokud osobě poskytuje pomoc poskytovatel pobytových sociálních služeb
podle § 48, 49, 51, 52, 52a, nebo dětský domov anebo speciální lůžkové zdravotnické
zařízení hospicového typu,
2. 19 200 Kč v ostatních případech.".

Nejedná se o nic menšího, než o další krok k naplnění jednoho ze základních lidských práv: svobodně si moci zvolit místo pobytu. Opatření se týká lidí, kteří k tomu potřebují podporu dalších lidí, domácích pečujících, asistentek a asistentů.

Doporučuji Vám k přečtení aktuální rozhovor s právničkou Veronikou Vítovou v Týdeníku Respekt:

Budu sledovat, jak se k tomuto návrhu postavíte, postavíte, o skutečné potřebnosti se v tomto případě nedá vůbec pochybovat.
Předem děkuji za rozumný a citlivý postoj.

A kam to poslat?


Kontakty na předsedy klubů:

ČSSD Petr Vícha: vichap@senat.cz
KDU-ČSL Petr Šilar: silarp@senat.cz
STAN Jan Horník: hornikj@senat.cz
ODS Miloš Vystrčil: vystrcilm@senat.cz
ANO Zdeňka Hamousová hamousovaz@senat.cz
Klub nezávislých Jan Veleba velebaj@senat.cz

Kontakty dle senátních obvodů:


Udělat dobrý skutek už nemůže být snadnější!


P.S. Dejte vědět, co vám odepsali...
 


Komentáře

1 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 8. února 2018 v 20:40 | Reagovat

Já už jenom škrtám číslíčka v sázkovém tiketu.
Jednou týdně.

2 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 8. února 2018 v 21:12 | Reagovat

Skvěle sepsané. :-) A člověka to přivede k zamyšlení...

3 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 8. února 2018 v 23:28 | Reagovat

Bloudičko, tohle umíš jen Ty. Vážné, až neskuečně vážné téma, ale Ty ho podáš tak, že se člověk nejdřív usmívá a pak sakra rychle připojí...
Hele, vidím to. Jo, brácha je ještě pořád tak nějak pohyblivý, ale ze svého vozíčkářského života už vydyndal pár přátel s různým postižením a já vím, jak oni žijí. A co je pro naší rodinu ještě horší, všichni vidíme, že brácha se hýbe hůř a hůř a přijde chvíle, kdy se bez asistenta taky neobejde :-(

4 Unavená matka Unavená matka | 9. února 2018 v 2:23 | Reagovat

Ano, každý z nás má právo "Žít svůj život" podle svých možností a svoje sny by měl mít možnost uskutečnit :) a k tomu patří i téma bezbariérovosti

5 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | Web | 10. února 2018 v 8:06 | Reagovat

[1]: Snad úspěšně :)

[2]: Díky, Dorko!

[3]: Díky, Baru. Držím palce, ať bráchovi i vám vydrží fyzička co nejdýl a ať povolaným hlavám brzy sepne ;)

[4]: Já jenom doufám, že páni senátoři neuvidí právo "žít svůj život podle svých možností" podobnějako můj "oblíbenec" Václav Klaus mladší:  "Nemá každý nárok chodit do školy s ostatními. Tahle lidská práva neuznávám. Já uznávám právo na život, na to, že nikdo nesmí ubližovat druhému, právo na majetek. Ale právo na bydlení nebo vzdělání, to už vám musí někdo dát. Ředitel základní školy má mít možnost říct – tohle dítě není schopné našeho vzdělávacího procesu. Tím neříkám, že by neměl udělat, co je v jeho silách, jde mi o to, aby neměl tu povinnost." ve včerejších lidovkách :)

6 Kitty Kitty | E-mail | Web | 10. února 2018 v 16:14 | Reagovat

Možná tím moc nepomůžu dobré věci, ale tvůj článek dávám do Výběru TT. Tvůj apel bude víc potřeba než moje vyzdvihnutí formy článku. Ještě je čas to podpořit - a děkuji za potřebné lidi :-)

7 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | Web | 10. února 2018 v 18:43 | Reagovat

[6]: Třeba pomůžeš, díky moc!:)

8 Janinka Janinka | E-mail | Web | 10. února 2018 v 22:22 | Reagovat

Moc hezky jsi to napsala. Pevně věřím, že návrh projde.

Ten Termix na topení mi něco připomíná :D.

9 Magicmax Magicmax | E-mail | Web | 11. února 2018 v 19:34 | Reagovat

[8]: Máte recht! :D

10 Psice Psice | Web | 12. února 2018 v 9:15 | Reagovat

Držím palce!
A přesně - termix na topení. Jogurty na topení. Já už jsem se díky babičkám naučila na topení ohřívat i knedlíky:)

11 klavesnicetuka klavesnicetuka | Web | 12. února 2018 v 10:48 | Reagovat

mě by teda zajímalo jak to že jiné země mají z rozpočtu peníze na celodenní péči a ta naše ne..
jsem si to hledala na stránkách senátů jestli to budou opravdu projednávat:) nemám facebook tak takovým zprávám z facebooku moc nevěřím, respektive když budu posílat maily pánům výše ať nevypadám jako blbec:-) bože já jsem fakt paranoidní

12 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | Web | 13. února 2018 v 11:41 | Reagovat

[8]: Já už po všech peripetiích co s tím byly radši nevěřím a jenom doufám :)

[10]: Babička to vyšperkovala na další level a naučila Otyla, aby mi odebral z ruky každý pribináček, který jdu jíst rovnou z lednice. Taky odmítá opustit byt, dokud si nevezmu čepici. To má taky od babičky. Už jen čekám, kdy mi začne kontrolovat košilku :) Myslím, že se tomu říká šikana.

[11]: Protože většina národa chce mít ve svém čele politiky, kteří mají jiné rozpočtové priority.

Asi už ses dopátrala, ale kdyby ještě někdo pochyboval, tak tady je odkaz na návrh senátního zákona: http://www.senat.cz/xqw/webdav/pssenat/original/85868/71999 a tady je program, je to bod 19 :)

13 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 14. února 2018 v 12:43 | Reagovat

Perfektní! Skvěle napsané a opravdu velmi potřebné. Mail odeslán. Doufejme, že to vyjde :-)

14 Jan Turon Jan Turon | E-mail | Web | 14. února 2018 v 15:17 | Reagovat

No tak to je sila....

15 Popelka Popelka | Web | 15. února 2018 v 10:16 | Reagovat

Jenom ti chci říct, že jsem se právě zamilovala do tvého blogu. Sice je na to dnes už možná trochu pozdě, ale jdu napsat svýmu senátorovi.

PS: Opuštěnou společnost jsem dočetla před několika dny a zrovna dnes nebo zítra jsem o ní chtěla napsat článek, tak ti sem pak hodím link :)

16 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | Web | 15. února 2018 v 11:06 | Reagovat

[13]: Děkuji!

[15]: Škoda, že ses nezamilovala o den dřív, třeba bych dostala čokoládu k Valentýnovi :) Mně se u tebe taky líbí!

A pozdě není, jde o první čtení, na druhé dojde snad v řádu několika týdnů či měsíců, takže podpora ještě bude potřeba :)

Na článek se těším!

17 beallara beallara | Web | 17. února 2018 v 8:49 | Reagovat

Mám kolem sebe pár lidí, kteří se obětavě starají o své blízké a musí zdůvodňovat leckdy velice potupně a pod lidskou úroveň, když třeba potřebují pomůcku pro každodenní péči. A právě s asistenty je to boj, někteří na jejich pomoc nedosáhnou a bojují sami doma celá rodina.
Jsi borec ženská.
Ale ještě jeden postřeh, tvoje první část článku mi dala okamžitě poznat, jaké je to s dítětem a jaké bez dítěte, vždy když si sáhnu na tu první část a věnuji se na 100%, další tři dny se léčím, příroda je chytrá, ví, kdy být matkou, kdy babkou.

18 Popelka Popelka | Web | 17. února 2018 v 20:24 | Reagovat

[16]: Tak já těch emailů ještě napíšu víc :D

Jinak jak jsem slíbila, sice se zpožděním, ale článek je napsaný: http://artist-date.blog.cz/1802/opustena-spolecnost

19 stuprum stuprum | Web | 19. února 2018 v 3:13 | Reagovat

Otyl je po tatínkovi.

20 Silwiniel Silwiniel | Web | 21. února 2018 v 9:14 | Reagovat

Moc pěkně a čtivě napsáno! 4 hodiny denně jsou fakt hrozně málo! Koukám, že už je po 15. únoru, už jsou někde zprávy, jak to dopadlo?

21 Magicmax Magicmax | E-mail | Web | 23. února 2018 v 10:00 | Reagovat

[12]: Aha. :)

22 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 23. února 2018 v 14:03 | Reagovat

[5]:
Až vyhraju, koupím si blog.cz na hraní.

23 Cecílie Cecílie | Web | 23. února 2018 v 18:12 | Reagovat

Takováto témata mě vždy rozesmutní. Jedna věc je výše příspěvku a druhá jej vůbec dostat. Nedůstojné papírování a pak zamítnutí. Jako kdyby na tom chtěl někdo bohatnout. Ti lidé, co to opravdu potřebují kolikrát příspěvek nedostanou, ale jiní ano.

24 Ježurka Ježurka | Web | 1. března 2018 v 16:24 | Reagovat

Moc hezky napsané. Vždy, když se mi chce brečet nad mými problémy si dám jednu výchovnou s tím, že jsou na tom lidé daleko hůř a nestěžuji si.

25 Miloš Miloš | Web | 4. března 2018 v 9:37 | Reagovat

Tatínka si ponecháme :-).
Tvůj momentálně nejoblíbenější muž a Otylův stále ještě (do puberty) nejoblíbenější tatínek.

K trvalé péči – myslím, že penzion s pečovatelskou službou je v mnoha případech lepší. Máme tam tchyni s Alzheimerovou nemocí, těžko bychom se o ni celý den mohli starat, když chodíme do práce. Ona je navíc zcela mimo, už si ani nevzpomene na jména, jaké máme děti a co dělají, nepamatuje si, co měla před 5 minutami na oběd. Stojí to sice asi 20 tisíc a důchod (včetně vdovského) má 13, ale plínky jí dávají a stravu má pravidelnou. O víkendu ji vždy vyzvedneme a jdeme do cukrárny, ukázat vnoučata, jedeme s ní na chalupu, i když víme, že pak ani nevnímá, že někde byla.
Je to smutné.

26 bludickka bludickka | E-mail | 6. března 2018 v 13:04 | Reagovat

Tak si tak čtu, jak si hezky užívate a trochu závidím. Ale téma třema hodinama odpoledního spánku jsi mě tak rozčílila, že už nemám na to to dočíst :D

27 Víla Víla | Web | 7. března 2018 v 0:49 | Reagovat

Téma asistence je pro mne už rok aktuální. Takže se tady k tomu stručně a rezignovaně potřebuji vyjádřit.
Především by bylo vážně boží, kdyby stav postiženého posuzoval lékař, který ho někdy viděl.
A to, že se jedná jen o 4. stupni mě mrzí. Protože být 24 hodin denně s člověkem, který má "jenom" Parkinsona, je po mrtvičce a několika infarktech, za 4400Kč, protože to stačí pouze na druhý stupeň, je k zbláznění...

28 Krutomyval Krutomyval | Web | 11. března 2018 v 4:18 | Reagovat

vybornej clanek. od vyborne zeny.

29 slunecnyden slunecnyden | Web | 31. března 2018 v 17:45 | Reagovat

To byl zajímavý článek. Nejdřív úsměvný, ale ten konec k zamyšlení.

30 Zlatice Zlatice | E-mail | Web | 29. dubna 2018 v 11:04 | Reagovat

Pobavilo, ale mám i o čem přemýšlet. Takové psaní se mi líbí.

31 Poustevnice, Čarodějka Poustevnice, Čarodějka | E-mail | Web | 22. května 2018 v 16:31 | Reagovat

Musím říci, že jsem se tím telegrafickým popisem dne bavila, než mi došlo oč jde.
15. února. To už svou troškou do mlýna nepřispěji. Jak to dopadlo?

32 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | Web | 23. května 2018 v 14:19 | Reagovat

[31]: U senátorů to tenkrát dopadlo dobře, ale právě dnes vláda zamítla návrh na zvýšení příspěvků na péči pro lidi ve IV. stupni závislosti žijící v domácím prostředí s tím, že připraví komplexnější řešení. To není otázka, dní, týdnů, měsíců...ale pravděpodobně let. Komplexnější řešení by bylo samozřejmě fajn, ale lidem, kteří potřebují rozsáhlou péči bude zatím pořád utíkat dvacet hodin denně život mezi prsty.

33 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | Web | 23. května 2018 v 14:46 | Reagovat

[27]: MPSV teď bude mít za úkol připravit komplexní návrh změn příspěvků na péči, který by upravoval i příspěvky v nižších stupních. A zároveň by mělo dojít ke změnám v posudkové službě. Tak uvidíme.

Pokud vám přijde, že posudkový lékař špatně posoudil stav dědečka (jestli si dobře pamatuju o koho šlo:), zkuste ombdusmanku...

34 Poustevnice, Čarodějka Poustevnice, Čarodějka | E-mail | Web | 24. května 2018 v 6:46 | Reagovat

Je mi z toho smutno. Každého dne je škoda a tohgle je, zdá se, ve hvězdách.

35 duck life 4 duck life 4 | E-mail | Web | 14. srpna 2018 v 4:52 | Reagovat

You completed certain reliable points there.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama