Říjen 2017

Vysoká škola metařská

25. října 2017 v 15:22 | Bloud. Well Bloud. |  Co mi hrb nebere
Se skautskými vrstevnicemi se pravidelně scházíme už od třinácti. Tenkrát jsme nejčastěji řešily, jestli má naše vedoucí něco s naším vedoucím a jak se na vegetariánském táboře dostat alespoň k deseti dekům šunky.

Teď je nám třicet plus a naše setkání ovládla bonboniérová logistika. Byť je nad slunce jasné, že všem bonboniérám světa by bylo nejlépe u Blouda, moje skautské sestry dokáží hodiny a hodiny spekulovat nad tím, komu ji dát, aby zajistily svému dítěti to nejlepší. Nadstandardní pokoj v porodnici, kde nehrozí, že se přichytí od kdejaké opálené spoluobčanky. Nadstandardní školní třídu plnou dětí, které prošly nadstandarním pokojem. Nadstandardní školky a školy všech stupňů, kde se budoucí top manažeři rozvíjí pět dní v týdnů, osm hodin denně, šedesát vteřin za minutu a nikdo je v tom nebrzdí. Nadstandardní všechno.

Na takových setkáních se mi ježí na obou hrbech chlupy hrůzou (kde udělal Svojsík chybu?) a doma zase naopak strachem, jestli jsem něco neprošvihla, když veškeré svoje snažení směřuju k výchově kancoláskaře. A jak známo, strach postrádá soudnost, a tak jsem se přihlásila na vysokou školu metařskou: