Bude si vychutnávat sladkosti před obědem nebo jedině po o a přes to nepojede vlak?
Bude se sprchovat ve stoje nebo v sedě? A bude pak voda jenom ve vaně nebo i všude okolo? A vydrží se do ručníku utírat do poslední kapičky nebo za námi přiběhne polosuchý polomokrý?
Bude to výletník nebo gaučák? A když už vyrazí, sní si svačinu, oběd i druhou svačinu za prvním rohem nebo ji večer vytáhne netknutou z batůžku?
Bude si dělat palačinky na slunečnicovým nebo na oliváči?
Bude steakovat very well done nebo medium?
A těstovinovat al dente nebo no dente?
A pudink mi bude vařit na sporo nebo na plnej ceres?
Bude držgešle nebo bude rozhazovat peníze jak večerníček noviny?
Bude v přístupu k vyškrtaným zápalkám spíš Jaromír nebo předseda?
Bude skaut nebo out?
Jak vidno, Otylova budoucnost je plná otazníků. Jednu tečku jsme ale s mým momentálně nejoblíbenějším mužem přeci jen našli. Otyl bude kancoláskař. Pracujeme na tom už od kolébky: