Jak neplachtit?

18. srpna 2015 v 22:48 | Bloud. Well Bloud. |  Momentality
Jako malé Bloudě jsem chtěla být pančelkou. Mít plný šuplík červených propisek, přednost ve frontě ve školní jídelně a učitelskou porci jídla. Pančelkou nejsem, ale občas se ještě objeví chuť sáhnout do kouzelného šuplíku, vytáhnoutjednu z propisek a opravit všechny chyby světa.

Naposledy to bylo při výletu do Plzně. Plzeň je město mého srdce, zdá se. Má podchody, ve kterých je cítit moč a muže, kteří jsou ochotní o ní konverzovat. Má autobusové nádraží, kde není ani Ugo, ani Relay, ani pizza okénko. Má nádražku, ze které voní sekaná na tácek a dršťková do misky a místní opilci.

Má taky Plachetnici, restauraci v centru města, jedinou (zjištěnou) vadu na kráse. Vyrazili jsme do ní spolu s našimi klienty na oběd. Návštěvy restaurací jsou jeden velký rituál. Vždycky si dopředu najdeme pohostinská zařízení, která ladí s našimi cenovými možnostmi, přečteme si jídelníčky, odhlasujeme vítěze...a pak už se jen společně těšíme, až do chvíle než je před námi prázdný talíř a my začínáme plánovat další výlet.


Personál Plachetnice nám ale těšení zkrátil. Zastavili nás už ve dveřích s otázkou, zda máme rezervaci. Zatímco jsme se s ostatními asistenty snažili o co nejvýznamnější pohled po (v) liduprázdné hospodě, klienti nelenili a usadili se k neobsazeným stolům, které známky rezervovanosti doopravdy nejevily. Servírka se nás pokusila alespoň zaskočit otázkou, co bychom dělali kdyby měli plno. Než jsme se stihli pochlubit tím, že naše hlasování má i druhé a třetí místo, pokusila se klienty přesměrovat do zadní kajuty, která šla shodou okolností od zbytku restaurace oddělit zašupovacíma dveřma. To asi kdyby přišli ti, co rezervaci mít nemusí. To asi aby ti, kteří přišli o holích, měli cestu k záchodu zpestřenou o pár bariér navíc. Nenechali se, zavření stranou už byli za svůj život dost.

Namísto toho se vrhli do objednávání pití a servírka na oplátku vrhla bezradný pohled a otázku "co jim objednáte?" směrem k asistentům. Pomohli jsme jí vypořádat se s nerovnicí:

(naše schopnost číst klientům myšlenky) (jejich rozhodovací a vyjadřovací schopnosti)

vložením správného znamenénka

(naše schopnost číst klientům myšlenky) < (jejich rozhodovací a vyjadřovací schopnosti)


a poprosili, zda by nám na závěr mohla vystavit společný účet na všechna jídla s tím, že pití a dezert si každý zaplatí sám. "To myslíte vážně? Nemohli byste to od nich vybrat vy?" navrhla netradiční způsob kasírování ve stále liduprázdném podniku. Nemohli, už tak nás mrzí, že kvůli administrativním účetním vrtochům platíme hromadně hlavní chod.

A ještě víc to zamrzí, když hlavní chod dopadne po plachetnicku. Černého petra v podobě studené plněné papriky s rajskou a bramborovým knedlíkem na místo avizovaného houskového jsem si vylosovala já. Vytáhla jsem z paty poslední zbytky asertivity a slušně opáčila, že to teda jíst nebudu. Jeden (Bloud) by čekal omluvu a houskový knedlík. Dostal jen houskový knedlík, neb paní servírka obratně přemístila error talíř ke klientovi, který si objednal totéž co já. Patrně v domnění, že on si stěžovat nebude. Prošlo jí to, hlad byl rychlejší než rozum. Vhodný čas na reklamaci jsme nestihli.

Čas ostatně nebyl ani na tradiční poobědové kafíčko a dezert, neb nás začali účtovat jen co odnesli poslední talíř. Obávané kasírování za 9 limonád trvalo přesně dvě minuty. Náš odchod asi tři. A jejich radost, že se nás zbavili pravděpodobně trvá dodnes...

...a nebo se pletu, a všechno to jen mysleli dobře. Někdy je ale lepší nemyslet. Červená propiska napoví jak.







 


Komentáře

1 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 19. srpna 2015 v 7:14 | Reagovat

No ale nakoniec vas tam predsa "ukojili". Ohromna plachetnica!

2 Lisi Lisi | Web | 19. srpna 2015 v 7:58 | Reagovat

To je teda řešení jenom přehodit talíř. Jinak moje maminka učitelka rozhodně plný šuplík červených propisek nemá.

3 vencisak vencisak | Web | 19. srpna 2015 v 8:22 | Reagovat

Bloude, napiš taky, že občas narazíš na někoho, kdo není ostudou restauračních zařízení.

V zásadě by servírka měla letět na hodinu za projevy sociální i pracovní nekompetence a měla by přibrat kuchaře, pač ten bramborovej knedlik k takovýmu jídlu, to je fakt urážka na cti.

Jinak maj v Plzni třeba vegetariánskou jídelnu Vegetku a dokonce hipster raw kavárnu pražskýho stylu Byró, kde by ti jistě chutnalo ještě méně. :))

4 yellow yellow | 19. srpna 2015 v 9:04 | Reagovat

Tak tuhle servírku bych poslala na chvilku do hotelu v Anglii, kde jsem byla třikrát na brigádě. Takový přístup by tam zkusila maximálně jednou, a pak už by se nikdy neodvážila.

5 valin valin | Web | 19. srpna 2015 v 9:17 | Reagovat

Já jako rodilá Plzeňanda musím přiznat, že Plzeň má takových útulných zařízení mnohem víc hihihihi...

6 Miloš Miloš | Web | 19. srpna 2015 v 9:49 | Reagovat

Viděl bych na tom i trochu pozitivního: vyhradila vám salonek :)

Zaujala mě ta matematické relace, že operátor nerovnosti ve skutečnosti vyjadřuje <, bych nečekal. Myslel jsem, že odborníci své stálé klienty mají prokouknuté :)
U svérázných a originálních osobností to však asi nebude tak jednoduché.

7 Akim Akim | E-mail | Web | 19. srpna 2015 v 10:33 | Reagovat

Ach jo, je to pravda, v některých restauracích se chovají stylem "sedni si, na nic si nestěžuj, sněz co dostaneš, zaplať včetně bohatého spropitného a vypadni. :-( :-( :-(

8 Nebulis Nebulis | Web | 19. srpna 2015 v 11:35 | Reagovat

Vzhledem k tomu, že dělám brigádně servírku, musím okomentovat. Servírky a číšníci podobného charakteru je všude jen hemží, asi je to na hotelovce učí. Já hotelovku nemám, jen celá moje rodina bývala na place, takže jakási pravidla znám z doslechu, zbytek podle zdravého rozumu.

Byli jsme třeba v Žihli v nějaké mini hospůdce, pán objednal pití a my vybírali, co sníme. Pití bylo přineseno na klasickém platě a položeno na okraj stolu. Číšník objednal jídlo a odešel. Pití jsme si museli vzít sami, jakožto i následné jídlo.
Host - váš pán, se asi vytratilo ...

9 Marsi Marsi | Web | 19. srpna 2015 v 11:48 | Reagovat

Tak tenhle článek mě hodně pobavil :D ...ale je pravda, že v některých restauracích to takhle chodí, což je v celku smutné. Měli by být rádi, že mají hosty.

10 TlusŤjoch TlusŤjoch | E-mail | Web | 19. srpna 2015 v 19:39 | Reagovat

Nepluje ta plachetnice pod pirátskou vlajkou?

11 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | E-mail | Web | 19. srpna 2015 v 20:20 | Reagovat

[2]: To jsou takový ty zkreslený představy o tom, co který povolání obnáší. Chci být učitelkou, protože má plný šuplík červených propisek. Chci být zdravotní sestřičkou, protože fasujou injekční stříkačky a můžou si ve vaně dělat vodotrysk (vyzkoušeno za vás). Chci být popelářem, protože mám rád oranžovou....

[3]: Tak to je jasný! Ostudou rozhodně není Břežanka na I.P.Pavlova!Dokonce jsem jim ochotná odpustit že neumí dobrou svíčkovou a vývar s knedlíčky. A ještě nedávno bych zmínila Jagušku na Palmovce, kde naopak umí výbornou svíčkovou, ale přestali dělat houskový knedlíky a místo nich nasadili karlovarský s kousky červené papriky. To nechápu a je to podle mě osudový omyl. A hostinec u Rotundy je taky dobrej, byť Egopeda vyvádí z míry talíře ve tvaru kosočtverce. Já je pro ten dokonalej sůsek v knedlu zelu nevnímám ;)

Tam by měli na hodinu letět úplně všichni i s celou Plachetnicí. A to jsem vůbec nezmínila, že polívku jsem dostala teprve po tom studeným hlavním chodu. Snědla jsem ji jenom proto, že alespoň trochu hřála.

Na Vegetku a spol. nemám dostatečně pestrobarevný šatník :)

[4]: Takový zájezd si snad ani nezaslouží :)

[5]: Doufala jsem, že je to jen výjimka, jinak město působilo sympaticky! A úplně nejvíc mě oslovila místní specialita - řízečkové chlebíčky!

[6]: Chutě se mění!:)

12 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | E-mail | Web | 19. srpna 2015 v 20:39 | Reagovat

[7]: Nedostali ani halíř navíc!:)

[8]: Ono to není jen o servírkách a číšních. Dneska jsme to samé v bleděmodrém prožili v muzeu. Paní v pokladně nás napomínala, že jsme nezavolali předem. V muzeu kromě nás ani noha, průvodce jsme nechtěli. Paní v prvním patře vychvalovala expozici v druhém patře a paní v druhém patře zase expozici v první patře.Obě říkaly, že to jejich patro za nic nestojí. Do interaktivních dílen nás pustit nechtěly, aby se klienti nezranili. Když jsme se doptávali, jestli to patří ke vstupnému nebo ne, tak nás dovnitř pustili, ale zakázali nám dotýkat se interaktivních prvků. To se pak interaktuje jedna radost. Nakonec chtěl jeden z klientů zanechat vzkaz v návštěvní knize, ale paní spustila hysterické "néééé", a když doznělo poslední éééé zeptala se mě, jestli vůbec umí psát. V  tu chvíli už zbytečně, protože podpis byl dávno dokonán. A moudro na závěr - návštěvní kniha je přece jenom pro návštěvníky výstavy :) Ani nechci vědět, za co nás považovala.

Odpoledne v čajovně nám zase při placení řekli, že až příště přijdeme zabrat takové velké místo (8 židlí), měli bychom dosáhnout alespoň minimální útraty 100 kč/osobu. Pro představu se tam ceny čajů pohybují kolem 60-80kč za konvičku a když jsme tam podobnou útratu jako dnes udělali s neklientama, nikdo po nás podobný závazek nechtěl.

[9]: Vždyť je to smutný!

[10]: Jako za pokladem? Snad ne!

13 Akim Akim | E-mail | Web | 19. srpna 2015 v 20:41 | Reagovat

[12]: Alespoň, že tak. ;-)

14 Magdaléna Magdaléna | Web | 19. srpna 2015 v 20:45 | Reagovat

OK, tak já jim vyrazím s Pekelníkem vyčinit! Jako fakt! Nikdy jsem si nemyslela, že existuje horší kombinace než rajská s rýží. Teď už vím, že mnohem... A teda - nejen že ti k lusku dali brambor., ale to, že vám nedopřáli ani dezert!!!
.
Pozvu si známého (který jednou předstíral kontrolu od NPÚ) a zahrajeme hygienu nebo potravinovou inspekci :D ...

15 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 19. srpna 2015 v 21:08 | Reagovat

Nějak to lidstvo poslední dobou nechápu...
Odsoudí všechny romy kvůli viditelnému vzorku, odsoudí všechny uprchlíky prakticky ze stejného důvodu...
Tohle ještě chápu...
Ale Tvoji klienti jsou rasově stejní, jen možná ne zrovna povedení...
Proč odsuzují je?
Strašně mi vadí křivda na někom, kdo se z jakéhokoliv důvodu nemůže sám bránit...
No jéje, tak nemají nejvyšší IQ...

16 Kosma Kosma | Web | 20. srpna 2015 v 10:50 | Reagovat

Je to smutný. A asi to potrvá, dokud neodezní ty generace, co byly vychovaný v tom, že tyhle lidi (kdo se trochu liší) patří do ústavů.

17 agrrrefrit agrrrefrit | Web | 20. srpna 2015 v 11:36 | Reagovat

Já si dovolím svoje zkušenosti z druhý strany, protože jako servírka i čajovnice mám zkušenosti.
Nejde ani tak o vás jako o ostatní hosty, kteří by mohli restauraci pomluvit a zisk je opravdu důležitý, proto i to objednání předem pro vyhrazení prostorů. Tady jde o to, že přece jen personál neví, jestli by nemohli být problémoví - proto je vždy fajn se předem domluvit. (A předejde se i problémům s šéfy - šéfové uměj bejt fakt svině a nejhorší jsou manažeři.)
Ovšem pokud tam bylo poloprázdno a navíc jste měli vlastní salónek, nechápu, proč kolem toho dělali takové problémy. Naopak z mojí praxe mám zkušenost, že se jedna servírka vyhradila výlučně pro takovou skupinu (školka/důchodci/oslava/to je putna) a věnovala se jim. Pokud jde o obstrukce s objednávkami a jídlem - to je na vyhazov.

Pokud jde o tu čajovnu kterou zmiňuješ v komentáři - záleží na čajovně. Střídala jsem kolínskou s poděbradskou. V kolínské nebyl problém, aby přišla skupina i 10-ti lidí bez objednání, protože tam ten prostor prostě byl (a možnost zamluvení i celé jedné místnosti). V Poděbradech už ale rezervace byla třeba i pro těch osm lidí, protože kapacita byla 25-30 lidí s tím, že tam bylo úplně natřískáno a využité každé místečko na pódiu.

Každopádně vše je vždy o domluvě a jakémkoliv perzonálu zda se chce domluvit.

18 Akim Akim | E-mail | Web | 20. srpna 2015 v 23:00 | Reagovat

Tvůj článek mě ponoukl k sepsání článku vlastnímu. Je na podobné téma. Za inspiraci tudíž velmi děkuji a když tak jukni. :-)

19 userka userka | E-mail | Web | 20. srpna 2015 v 23:10 | Reagovat

Řízečkové chlebíčky? Co to je?
Hele, já bych jí asi něco řekla, vždyť to byla úplná p*ča! Dej mi adresu a popis servírky, až pojedu za Terkou, zajdeme tam :D
A prosím tě, proč jsi dostala polívku až potom? :D
Já z tohohle článku nemůžu. Potom, co jsem si u Weilera přečetla, jak je to krásný, že jsme konečně dospěli do časů, kdy se můžou gayové ženit a lesby vdávat, si tady připadám zase o sto let zpátky.

20 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | E-mail | Web | 20. srpna 2015 v 23:46 | Reagovat

[14]: No a schválně  (vedem o tom dlouholetý spor s Egopedem): jaká je optimální příloha k plněné paprice s rajskou?:)

[15]: Obdobný jednání bych nechápala ani v případě Romů, ani v případě uprchlíků, ani v případě kohokoliv.

[16]: Potrvá, ale přijde mi že je to čím dál tím lepší už teď ;) V článku jsem záměrně šáhla pro špatnou zkušenost, těch lepších je mnohem víc.

[17]: Jakože bychom měli zavolat, že prosíme o rezervaci pro skupinku lidí z nichž má většina mentální postižení? Neměli jsme žádné specifické požadavky a kdyby nebylo volno, prostě bychom šli jinam. Ale tam volno bylo, úplně prázdno.
A případné problémové chování. Ano, může se to stát. Ať ho pak s námi řeší stejně jako by to řešili s kýmkoliv jiným.
Do toho salónku jsme nešli, nedávalo to smysl ani nám, ani klientům.

V čajovně jsme rezervaci měli. Chtěli jsme jít do jedné konkrétní a potřebovali jsme mít jistotu, že tam bude volno. Objednával se jeden vícenálevový čaj do dvojice - s tím jsem nikdy nikde neměla problém. Ani v Kolíně, ani v Poděbradech :) Nikdy mi pak neřekli, že až přijdu příště, budou trvat na minimální útratě ;) Jen pro doplnění - neblokovali jsme tam místo celé odpoledne, po necelé hodině jsme odcházeli - tak jak jsme byli dopředu domluveni.

21 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | E-mail | Web | 20. srpna 2015 v 23:51 | Reagovat

[18]: Mrknu ;)

[19]: Veka, bramborový salát a na něm trůní řízek a kyselá okurka a petrželka. Nápad roku!:)

Polívku jsem dostala až potom, protože je to divnej podnik :)

Berme to jako retro zájezd, dneska už existujou i mental friendly podniky :) Třeba Břežanka, že jo. Nebo U Bronců. Nebo Kobyla. Ale v cizím městě se občas člověk netrefí.

22 Libor Libor | Web | 24. srpna 2015 v 14:02 | Reagovat

Hezký článek, i když jako zážitek to muselo být dost nepříjemné.
Já jednou s našimi klienty  byl v restauraci na nějaké coca cole a krom personálu dost zaraženě reagovalo i zbylé osazenstvo (jako že takové lidi vůbec pouští mezi "normální") :-(.

23 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | E-mail | Web | 26. srpna 2015 v 2:10 | Reagovat

[22]: To přímo vybízí k intimní otázce, kde pracuješ? Tak nějak přibližně :)

Doteď jsem tě měla zařazeného jako SŠ učitele, aprobace ZSV a dějepis, možná angličtina.

Nedávno jsme byli v Jílovém v jídelně vše za 59. Gastronomicky to byla tragédie - boloňská omáčka byla směs kečupu a rozkrájené sekané z předchozího dne patrně. Ale když se jeden stůl kvůli nám zvedl (ne že bychom něco dělali, ale prostě se na nás nechtěli dívat), tak to pan provozní komentoval slovy "ať si jdou". Tak mě potěšil.

24 bludickka bludickka | E-mail | Web | 28. srpna 2015 v 16:20 | Reagovat

Tenhle plzeňský podník naštěstí neznám. I tak jsou ale zkušenosti se servírkama občas fakt hrůza.
Každopádně mi tenhle příběh připomněl mojí babičku, která takhle jednou na sedadlo položila tašku, aby si vedle ní nikdo ze skupiny přistoupivších mentálně postižených nemohl přisednout. A pak ještě říkala, jak to bylo hrozný, jak jsou to nebezpečný lidi... Předsudkům se asi zabránit nedá.. alespoň tihle staří lidi si to vysvětlit nenechají...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama