Pan Poblijón

14. června 2015 v 21:59 | Bloud. Well Bloud. |  Momentality
Jídlo, jídlo, jídlo. To je to, co hýbe naší organizací. Můžete zmínit jakoukoliv krmi a rázem před sebou budete mít rozzářené oči a poslintaná trička. Ano, včetně Bloudova. Jen jeden z nás bude nasucho polykat kyselé žaludeční šťávy a nadechovat se ke zhrzenému výkřiku "to je ale poblijón!". Dotyčný klient po smrti maminky, druhé Magdaleny Dobromily, přežívá na knedlících s vajíčkem, nudlích s mákem, rýžovém nákypu a kuřecím stehnu. Žádné jiné jídlo mu není dost dobré a nebojí se to dát hlasitě najevo.

Naše posvátná gastroaura se začala ocitat v ohrožení a tak jsme si jeho škaredění vzaly s kolegyní na paškál při jedné z modelových situací na tréninku sociálních dovedností:



Bloud: "Zuzko! To je tak výborná svíčková! Ty nadýchaný knedlíky! Ta hustá omáčka! To se úplně rozplývá na jazyku! Mňam!"

Zuzka: "No fuj, to mi teda vůbec nepřijde. Ta je tak hnusná! Já se asi pozvracím!"

Bloud: "Tak co? Poznáte, co bylo ve scénce špatně?"

Jaruška: "Bloudičko! Já vím, já to vím! Můžu to říct?"

Bloud: "Samozřejmě, Jaru!"

Jaruška: "Tak já to řeknu, Bloudičko! Chybí ti tam citrón!"

Jirka: "Ale né. Brusinky tam chybí. Bloudička má ráda brusinky!"

Pan Poblijón: "Já si teda myslím, že to maso je tuhý. To není na protézy dobrý, to můžu svědomitě prohlásit.To bych teda s prominutím taky nežral."

Naše snažení zavánělo neúspěchem. Položily jsme se do toho se vší vervou ještě jednou a klienty upozornily, ať sledují co si říkáme a ne co jíme. Reakce? Totožné. A tak jsme to vzdaly a vysvětlily, že když nám něco nechutná, neměli bychom o tom před ostatními škaredě mluvit, abychom jim nekazili chutě a neurazili hostitele.

S pedagogickým optimismem jsem nadhodila další otázku:

Bloud: "Co teda měla Zuzka říct jinak, když dostala od hostitelky svíčkovou, kterou nemá ráda?"

Jaruška: "Bloudičko! Já vím, já to vím! Já vím, co bych řekla. Můžu to říct?"

Bloud: "Povídejte..."

Jaruška: "Bloudičko, já bych řekla, že bych si radši dala řízek se salátem."

Pan Poblijón: "A já rýžový nákyp..."
 


Komentáře

1 TlusŤjoch TlusŤjoch | E-mail | Web | 14. června 2015 v 22:26 | Reagovat

Tak pozor!
Brusinky nejsou od věci.

2 Ang Ang | Web | 14. června 2015 v 22:35 | Reagovat

Dala bych si svíčkovou. Ono když má člověk hlad, není lehký bejt taktní.

3 Magdaléna Magdaléna | Web | 15. června 2015 v 7:21 | Reagovat

Víš, Bloude, ono zavděčit se svíčkovou je strašně nevděčný :) Já třeba doma tvrdím, že ji nejím. Ale v každý jídelně si jí dám docela ráda ;)

4 Sugr Sugr | E-mail | Web | 15. června 2015 v 19:02 | Reagovat

Ke svíčkový jedině brusinky - a hodně!:-)

5 Egoped Egoped | E-mail | Web | 16. června 2015 v 17:12 | Reagovat

Tak snad sis z toho vzala ponaučení i ty, že se nemáš ošklíbat a mít nevhodné řeči nad jídlem, které ti třeba nechutná! Moc ti to totiž taky nejde.

6 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | E-mail | Web | 16. června 2015 v 17:32 | Reagovat

[5]: Však to znáš... Kdo umí, umí, kdo neumí,učí!

7 Miloš Miloš | Web | 17. června 2015 v 19:25 | Reagovat

Ale pedagogický účinek to mělo, klient nakonec vyjádřil, že má jen chuť na něco jiného.

Já vůbec nejím sekanou, karbanátky, hamburgery a v začátku manželství mně tchyně nabízela svou skvělou domácí sekanou, kterou sama pomlela. Taky jsem zrovna neměl hlad, ale když měla snahu mně ji nabízet ještě třetí den, musel jsem přiznat barvu :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama