Březen 2015

Italská domácnost

8. března 2015 v 23:52 | Bloud. Well Bloud.
S kým se dobře jí, s tím se dobře všechno. Uvědomila jsem si kdysi. I díky mému momentálně nejoblíbenějšímu muži. Kachnička na medu. Svíčková na smetaně. Moravský vrabec. Pečené vepřové koleno. Ach. Ještě teď se mi na rtu zaleskne slina dojetí, když na společné večeře zavzpomínám. Knedlíkové mimikry mu ale vydržely přesně do doby, než jsme se sestěhovali.

A pak to začalo. V ledničce se objevil parmazán. V poličce olivový olej. Parmazán se z ledničky přemístil na rizoto. Olivový olej na pánvičku. Chtivé pohledy dříve směřované na mé pozadí na květináč s bazalkou. Smyčka ze špagety se mi nad zmlsanou tlamičkou začala ocitat čím dál častěji.

Až jednoho škaredého letního dne, zatímco moje ledviny hořely a chořely, Egoped zneužil situace a byt "provoněly" lasagne. Místo aby mi po vzoru staré paní Bloudové snášel modré z nebe a to nejlepší z krávy do silného vývaru, běhal půl dne mezi Italem v kuchyni a mixérem/sporákem/troubou. V tu chvíli se mi udělalo jasno. Nemám doma českého Honzu, ale Dona Tortelliona.