Komentáře

1 Magdaléna Magdaléna | Web | 9. února 2015 v 7:28 | Reagovat

"Myslím, že je dobré, když studenti pracují jako dobrovolníci. Například ve Francii je to běžně."
"Hm, kdybyste mi to nabídli loni. Takhle před maturitou je přesně v ten pravý čas."

2 nevtipna nevtipna | Web | 9. února 2015 v 7:43 | Reagovat

super text a respekt za tuhle práci, já bych to asi nedala.

3 Takara Takara | Web | 9. února 2015 v 8:43 | Reagovat

"Vždycky jsem chtěla pracovat v mateřské škole, vaše organizace je pro mě jasnou volbou!" To nemůžou myslet vážně! Jak je vidět, tak dotyční nemají zkušenosti ani z jednoho zařízení, když napíšou tohle do motivačního dopisu..."Proč se chcete stát paní učitelkou v MŠ?" "Mám strašně ráda dětičky." Jo, nejlépe na paprice :-D

4 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 9. února 2015 v 8:52 | Reagovat

Úplně mi stačilo, když jsem jednou volal sanitku epileptikovi, krerý měl záchvat. Poznámky okolojdoucích byly vskutku zajímavé.

5 Egoped Egoped | E-mail | Web | 9. února 2015 v 9:58 | Reagovat

Výborný článek! Takovej výchovnej, což musím jako egoped kvitovat s povděkem. Navíc tak vkusně tragikomicky napsaný.

Nejsmutnější mi asi přijde to, že se hlásí na takové pracovní pozice lidi, kteří jsou hlavním cílem tohoto textu. Člověk by předpokládal, že zrovna jim se to vysvětlovat nemusí.

6 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | E-mail | Web | 9. února 2015 v 11:45 | Reagovat

[1]: Dobrovolnická práce je asi jeden z nejlepších způsobů jak získat zkušenost s lidmi s postižením. Ale chápu, že čas není nafukovací :)

[2]: Děkuju.

[3]: A nebo právě mají. Žel bohu jsou zařízení, kde to takhle mateřsky mají hozené ;)

[4]: Umím si to živě představit.

[5]:Hledají práci, zkouší to všude :) A nebo jim to jinde takhle doopravdy fungovalo.

7 Steeve X Steeve X | E-mail | Web | 9. února 2015 v 18:45 | Reagovat

Naprosto jsem teď pochopil Egopedovu nominaci, ten článek je fantastický!

K samotnému obsahu - jo, takhle už prostě dnešní společnost vypadá. Myslí si, že bůhvíjak pomáhá, a přitom akorát znemožňuje všechny kolem a nejvíc sebe. Smutný, jestli skutečně mluvíš z vlastní zkušenosti. Co takovým lidem na to říct? Snad jen "běžte se probrat" - kdo je tu pak ten blbej, že :)

8 pavel pavel | Web | 10. února 2015 v 9:34 | Reagovat

I Zeman vypustil z úst zase jednu svoji "moudrost."

9 Akim Akim | E-mail | Web | 10. února 2015 v 11:40 | Reagovat

Výborný článek, jsem člověk s hendikepem, takže vím, jak prapodivně mohou být reakce okolí. Ono je to těžké, pokud člověk reálně nevidí, co dané postižení obnáší, má zkreslené představy. Mě také občas lidé zařadí do kolonky mentálně zaostalý, přesto, že jen kulhám, mám jednu ruku zkroucenou a vadu řeči. I ta moje maturita je mi v té chvíli k ničemu. :-) Nicméně, pokud se člověk uchází o práci s těmito lidmi, měl by mýt lepší představu, co ta práce obnáší...

10 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | E-mail | Web | 10. února 2015 v 11:48 | Reagovat

[7]: Díky. Jak píše Akim [9]: níže, ne vždycky jde o to, že by lidi byli ignoranti nebo blbci. Může jim jenom chybět přímá zkušenost a nebo představa, co postižení obnáší.  Konec konců není se čemu divit, ještě před pár lety byli tihle lidé běžně v separé za zdmi ústavů,  takže příležitost k vzájemnému seznamování moc nebyla.

11 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | E-mail | Web | 10. února 2015 v 11:49 | Reagovat

[8]: Zase jednou stáhl kalhoty, jak psal Petr Třešňák nedávno v Respektu :)

12 Janinka Janinka | E-mail | Web | 10. února 2015 v 16:35 | Reagovat

Skvělý článek.

Jsem nadšená, když vidím, že lidé s mentálním postižením nastupují ve skupince do autobusu, nebo chodí po městě, jen tak. Hodně se za ty roky přístup k těmto lidičkám změnil, sama ze své zkušenosti mohu říct, že jsem se zatím vůči nim nesetkala ve svém okolí s negativními či hloupými poznámkami.

13 Sugr Sugr | E-mail | Web | 10. února 2015 v 17:30 | Reagovat

Vážím si tě za to, že zvládáš tak náročné povolání, je velmi těžké. Jsem jen jako adminka v nemocnici a myslím, že ti nemusím říkat, jak je práce v tomto oboru těžká. I když se netýká přímo pacienta!:-)

14 userka userka | E-mail | Web | 10. února 2015 v 18:24 | Reagovat

Výbornej článek, kterej by se měl dostat na přední stránky novin, aby si to uvědomili ti, kdo to fakt potřebujou. Já bych se sice k postiženým možná taky neuměla chovat úplně předpisově, ale empatie, úcta k druhýmu a základy slušnýho chování by mi snad nedovolily nějaký nezměrný faux pas. Kohokoli, kdo v týhle oblasti pracuje, ale fakt obdivuju. Trpělivost, kterou musíte mít, je snad nekonečná (ne že by šlo jenom o ni).

[13]: "adminka" je jako něco s administrací? :D To se mi líbí :D

15 Sugr Sugr | E-mail | 10. února 2015 v 18:26 | Reagovat

[14]: Ano userko, to je přímo práce v administrativě, tedy s papíry!:-)

16 Van Vendy Van Vendy | Web | 13. února 2015 v 0:30 | Reagovat

Ostrý, ale prakticky reálný článek. Věřím, že práce s postiženými, notabene s mentálně postiženými lidmi je hodně náročná, já bych ji asi dělat nemohla a obdivuji každého, kdo to dokáže. Ale myslím, že i z těch lidí, kteří možná chybně formulují motivační dopis, mohu být ve skutečnosti dobří ošetřovatelé (stejně tak jako se mezi nimi mohou najít ti, kteří utečou)- proto bych pisatele těchto listů nezavrhoval. Praxe ukáže, jak se s prací popasují - buď vydrží nebo utečou.

17 Bloud.Well Bloud. Bloud.Well Bloud. | E-mail | Web | 13. února 2015 v 8:12 | Reagovat

[12]: Díky :) Změnil, pohybuju se v téhle oblasti od roku 2005 a je to čím dál tím lepší. Ale pořád je na čem pracovat :)

[13]: Díky :) Jojo, empatie, úcta k druhému a základy slušného chování jsou svatá trojice :)

18 Bloud. Well Bloud Bloud. Well Bloud | E-mail | Web | 13. února 2015 v 8:23 | Reagovat

[16]: Jenže my právě nehledáme ošetřovatele, ani pečovatele, ale asistenty :)
Jasně, může se stát, že i z člověka s takovýmhle postojem si organizace vychová kvalitního asistenta. Ale když se na místo hlásí 90 lidí a sejde se tam 10 lidí co chce spíš do mateřinky a třeba 40 lidí, kteří se tváří, že umí k lidem s mentálním postižením přistupovat partnersky - komu dáš přednost?:)

19 Bloud. Well Bloud Bloud. Well Bloud | E-mail | Web | 13. února 2015 v 9:31 | Reagovat

[18]: A koneckonců...příklad s motivačníma dopisama měl jenom ilustrovat, jak lidi s mentálním postižením vnímá většina společnosti.

20 Gabi Gabi | E-mail | 14. února 2015 v 9:56 | Reagovat

Výborne napísané. Mentosky ...chceme, či nechceme, vnímame postihnutých tak inak. Vlastne nevieme ako ich vnímať. Nevšímať si ich postihnutie, iba tak očkom ak by predsa len potrebovali pomoc ...dívať sa kam, robiť čo ? Všetko potrebuje čas. Moje také úplne blízke stretnutie s postihnutými bolo, keď som bola požiadaná majiteľkou a zároveň cvičiteľkou psa na  canisterapiu, aby som ju zastupila ako psovod, a doviedla tu jej vlčicu na hodinu k tým deťom. Ona tam bola opatrovateľkou. Najprv som ju vodievala k tým postihnutým iba do parku. Mojou úlohou bolo iba psa doviesť, sedieť a dívať sa a po hodine ho odviesť. To bolo poučenie pre mňa!! S niektorými som sa aj spriatelila. Chodieva k nám postihnutý chlapec na vozíku, občas aj prespí, keď jeho mama pre neho nemôže hneď prísť. Napriek tomu ako vyzerá , má tiež  svalovu dystrofiu je to veľmi inteligentný chlapec s úžasným rozhľadom. Keď spal u nás prvú noc, bavili mse sa do tretej rána. O všeličom. V byte sa pohyboval na kolenách, taktiež schody zvládal bravúrne na kolenách ... napriek tomu, neubránila som sa ľútostivému pocitu, napriek tomu, že mi sám povedal, že mu nemôžme ublížiť ničím viac ako ľútostivým pohľadom Učím sa tomu, dívať sa na tie osoby ako na každého druhého z nás, vraj "normálnych". A ešte niečo veselšie ...jeden už starší chalan, s Downovym syndromom, nechcel, aby som isla s nimi "domov" Iba pes. Lebo budu mať obed a zjedla by som mu knedlík. "Ja knedlíky aj tak nerada" upokojovala som ho. Keď som prišla na druhý deň, mal pre mňa schovanú horalku. Že knedliky zjedol sam , ale ja mám isto horalku rada, lebo tú má rád každý. Ale on mi vždy donesie, keď ja dovediem Amy k nim. Byť s takými deťmi, viesť ich k samostatnosti , akej takej, je neskutočne náročná práca. Robiť ju iba pre povinnosť hádam ani nie je možné. Nedokázala by som ju robiť, aj keď som si našla cestu k tým postihnutým, prostredníctvom toho psa a jeho svičiteľky- opatrovateľky tých detí.

21 Van Vendy Van Vendy | Web | 14. února 2015 v 20:30 | Reagovat

[18]: Aha aha. Mylně jsem pochopila. Ale jinak, komu bych dala přednost, to je jasný... stejně se to nejvíc ukáže při osobním setkání. Sama bych určitě nečekala, že práce s dospělými postiženými bude to samé, co práce s dětmi, i když analogie se nabízí. Ale určitě je to daleko náročnější.

22 stuprum stuprum | Web | 15. února 2015 v 19:56 | Reagovat

No, jedno je jisté, místo bych nedostal. :D

23 Kika Kika | E-mail | Web | 15. února 2015 v 20:57 | Reagovat

já vím, že se to asi nehodí ale muslimové nesmí stavět sněhuláka, protože mají zakázáno zobrazovat živé a podporuje to sexuální touhu. Akorát nevím jestli muslimek nebo muslimů.. :)

24 Bylinka Bylinka | Web | 16. února 2015 v 15:28 | Reagovat

Máš můj respekt a obdiv za tuto práci :-) Sama semtam chodívám jako dobrovolník učit postižené děti angličtinu a vím, jak to může být někdy těžké :) A vlastně postižené lidi nevnímám nijak rozdílně než ostatní, protože jsem zvyklá s nimi být díky mamčinému zaměstnání odmalička :-) Je neskutečné, jak dokáží člověka dojmout a odzbrojit svou bezprostředností a upřímností :)

25 pizlik1 pizlik1 | E-mail | Web | 17. února 2015 v 19:33 | Reagovat

Vůbec nevím, zda bych s postiženými zvládla pracovat, zda bych měla trpělivost. Asi ne. Kolegyně jezdí se svým psem k postiženým dětem na canisterapii.

26 Choi Mari Choi Mari | Web | 18. února 2015 v 15:48 | Reagovat

Já se nikdy přímo nesetkala s nikým s mentálním postižením, ale setkala jsem se s pár holkama na vozíku. Vždy pro mě bylo záhadou, jak dokáží přežít dvoutýdenní skautský tábor uprostřed lesa, když mnohdy to bylo celkem těžké i pro mě (ty děti jsou někdy opravdu na pěst). Oni nejsou tak bezmocní, jak je ostatní mnohdy vidí.

27 Artis Artis | Web | 21. února 2015 v 11:53 | Reagovat

Zajímavé podání. Jiný pohled. Bydlím v lázeňském městě a s postiženými lidmi jsem tudíž v kontaktu. Ne osobním, pouze jako "kolemchodící". Tak se i často setkávám s lidmi, kteří se postiženým smějou, vždy si jen můžu klepat na čelo, protože jednou se jim to může stát taky. A co pak? Budou nešťastní, že se jim někdo směje a třeba si i uvědomí, že tohle se nedělá.

28 Miloš Miloš | Web | 24. února 2015 v 20:16 | Reagovat

kKásně si propojila smutnou stránku postižení s ironií na reakce zdravých.
Já jsem pár mentálně postižených v životě viděl, ale ti byli silně postižení (mongoloidní), že skutečně byli na úrovni rozvoje menších dětí a o cestě k moři se vůbec nedalo uvažovat, ani neuměli mluvit a vydávali jen neartikulované zvuky.

Co mě na tom ale trochu překvapuje, že ty (a stejně tak Robka, která v práci pečuje o staré a přestálé osoby) těm svých mentoskám (resp. starým) říkáte klienti (zákazníci), to mně totiž zní jako obchodní vztah (objednávka - plnění - faktura).

29 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | E-mail | Web | 24. února 2015 v 23:01 | Reagovat

[20]: I taková cesta je moc dobrá :)

[23]: :) asi záleží na orientaci :)

[24]: Maminka je učitelka? Někdy dokáží i pěkně vyrazit dech :)

[25]: Třeba bys sama sebe překvapila ;)

30 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | E-mail | Web | 24. února 2015 v 23:24 | Reagovat

[26]: Je super, že k tomu holky měly příležitost a možnost dokázat, že to dají :) Jak se k vám na tábor dostaly?

[27]: V lepším případě ano.

[28]: On to vlastně obchodní vztah je. Uzavírají s námi smlouvu ve které je definována jejich zakázka, naše podmínky za jakých službu poskytujeme, fakturu taky dostanou a následně ji zaplatí.
Teď už by se správně mělo říkat "uživatel služeb" - ale naši lidi s mentálním postižením (alespoň ti naši) lépe rozumí pojmu klient :) Možná to zní strojeně, ale alespoň si více uvědomí, že od nás můžou vyžadovat kvalitní službu a případně si stěžovat :)

31 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 26. února 2015 v 19:29 | Reagovat

Přidávám se k chválám za článek. Já ráda pomáhám lidem, ale nevím, jestli bych pro podobnou práci zvládla na delší dobu. Každopádně to je skvělá zkušenost a člověku to hodně dá. Máš můj obdiv :)

32 sarushef sarushef | Web | 28. února 2015 v 15:43 | Reagovat

Muhahaha. Pobavilo.

33 Bev Bev | E-mail | Web | 3. března 2015 v 7:54 | Reagovat

Skvěle napsané. :)

34 Fredy Kruger Fredy Kruger | 7. března 2015 v 11:45 | Reagovat

" Jste opilý !  vy nejste postižený !
věřte, že lituji  vaší ženy !"
( já  oslovil jdoucího opilce )

Ten muž, se mi pomstil však ve chvilce !
... vytáhl z kalhot pemprsky
a jimi mne udeřil do držky !!"

... hovoří Frantischekk  Dobrota

" Hochu ,  lidi jsou holota !"
dí bába : "Věz... to je hotový !
... vem motyku, sázet jdi topoly !"

Frantischekk  popadl sazenice
a rozčilen vychází ze světnice,
motyku sevřel do pěstě,
plivá  a  kleje po cestě !

35 capriolina capriolina | E-mail | Web | 7. března 2015 v 22:45 | Reagovat

Supr článek! S předsudky se setkávám dnes a denně a nejen pokud jde o osoby s postižením. Nutno říci, že mám zkušenost, že v drtivé většině případů se jedná jednoduše o neznalost tématu, nedostatek zkušeností s postiženými a mylné informace kdo ví kde převzaté. V Itálii jsem například zažila, že děti s lehčím postižením chodily do školy s ostatními dětmi a měly vlastní paní učitelku. To je podle mě ideální - zařazení do kolektivu, zbytek dětí je vedeno k tomu, že i postižení patří k nim, mají možnost taková děcka poznat, naučit se jim pomáhat. No, mohla bych na toto téma a na témata podobná psát hodiny... Každopádně se mi článek moc líbil :) Bez nějakého zbytečného vypisování stručně a satiricky vtipně shrnuje situaci.

36 Anidea Anidea | E-mail | Web | 8. března 2015 v 20:20 | Reagovat

O všedním životě postižených se vlastně ví málo... Ale Michal david by měl být spíš na jejich místě :-)

37 paralelnisvet paralelnisvet | 11. března 2015 v 14:18 | Reagovat

nejradši bych obešla všechny ty linky, co jsi tady nechala...kavárna mezi řádky vypadá jako moc příjemné místo :)

38 Miriabel Miriabel | Web | 11. března 2015 v 20:44 | Reagovat

Jednou mi kamarad rikal, ze mentalne postizeni ziji treba v jinem svete, ktery my nevnimame. Myslel tim, ze se mohou dostat do jineho prostoru... A pro nas jsou nenormalni, ale oni zazivaji jiny a treba i bohatsi zivot...

Uz je to davno, co mi to rikal, ale porad na to myslim :))

Taky nemam rada lidi, co soudi, kategorizuji a odsuzuji predem. Neni to fer...

39 Lilien Lilien | 15. března 2015 v 23:56 | Reagovat

Snad se nebudeš zlobit, že si to nevygooglím sama, ale zajímalo by mě, jaké jsou podmínky, aby člověk mohl dělat takového asistenta?

40 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | E-mail | Web | 19. března 2015 v 22:12 | Reagovat

[31]: , [32]: , [33]: , [35]: Díky :)

[35]: Máš pravdu. Nedostatek zkušeností je průšvih. Ale naštěstí se s tím dá něco dělat :)

[36]: Ježíš marjá, nestraš!

[37]: Tak do toho!:)

[38]: O jiném světě se občas mluví v souvislosti s lidma s poruchou autistického spektra. Já jsem v tomhle uvažování spíš opatrnější :)

41 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | E-mail | Web | 19. března 2015 v 22:25 | Reagovat

[39]: Proč bych se zlobila :) Všeobecně platí, že by měl být zdravotně způsobilý, bezúhonný, způsobilý k právním úkonům a mít adekvátní vzdělání - akreditovaný kurz pracovník v sociálních službách, SŠ nebo VŠ humanitního směru - konkrétně to vymezuje zákon o sociálních službách. Další podmínky už si pak specifikujou organizace samy. U nás se třeba klade hlavně důraz na partnerský přístup k lidem s postižením a  na to, jestli má dotyčný klientům co předat. A pak samozřejmě empatie, komunikativnost, přirozená autorita, ... V poslední době se taky už dopředu ujišťujeme, jestli uchazeči opravdu akceptují platové podmínky :)

42 Choi Mari Choi Mari | Web | 14. ledna 2016 v 18:40 | Reagovat

[30]: Sestra bývalého vedoucího je od narození na vozíku, takže on s tím měl hodně zkušeností a dostali se do oddílu přes ně. Měli jsme později i vybudovaný nájezd, aby mohli snadno do klubovny, kdyby jsme nějakého handykepovaného člena někdy měli, ale klubovna shořela. Teď nedávno znovu dostavěli, ale nevím, jestli mají opět jakýsi bezbariérový přístup nebo ne.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.