Jednou rukou se chytl za digestoř. Druhou rukou za kuchyňskou linku. Třikrát bouchl hlavou o její dvířka. Pohled měl skelný jak cibulku z receptu na bramboračku. "Chce mě jenom vytočit," snažil se sám sebe tiše přesvědčit.
Nadechla se. Dlouze a zhluboka. Nepomohlo to. Rozkročila se a třikrát si dupla. Naučili ji to v kurzu "Práce se stresem v sociálních službách". Tam to možná pomáhá. V kuchyni ne. Teď už to ví. "Chceš mě otrávit?" vztekala se nahlas.
Ležela. Na talíři. Vídeňská roštěná. Medium. Dokonalost sama. Na vrch huj, uvnitř fuj, líheň pro parazity. V šesti provedeních.
Skončily všechny v něm.
Stejně jako vepřová panenka onehdá. Jiné maso, totožný scénář.
Vypočítavost nebo dobrý úmysl?
