Březen 2014

Pan Prskavka - rozuzlení

19. března 2014 v 22:52 | Bloud. Well Bloud. |  Momentality
Pana Prskavku jsme minule opustili ve chvíli, kdy nechtěně obdařil prskancem jistého floutka v MHD. Ten reagoval (mimo jiné) chtěným flusnutím a způsobil tak panu Prskavkovi i Bloudovi sociální trauma. Panu Prskavkovi proto, že s podobným jednáním se předtím setkal jenom mezi bohnickými ploty a Bloudovi proto, že nenašel žádná vhodná reakční slova....a vlastně ani odvahu.

Pan Prskavka

16. března 2014 v 19:54 | Bloud. Well Bloud. |  Momentality
Máme v práci jednoho klienta. Říkejme mu třeba pan Prskavka. Pan Prskavka nemá "díky" svému postižení úplnou kontrolu nad svými slinami. Může se tak snadno stát, že vám při rozhovoru z očí do očí poskytne obstřik obličeje a nebo že vám při obědě do talíře vpraví i trochu svého DNA materiálu. Nic moc příjemného, to je bez debat. Ani pro vás, ani pro pana Prskavku. Pan Prskavka ví, že jeho obstřiky nejsou sociálně žádoucí a že se v rámci minimalizace nepříjemností sluší omluvit. Krom toho, že to ví, tak to také tak praktikuje. Většina nepostižené společnosti zase už od pohledu ví, že slinění pana Prskavky je dáno postižením, ne nevychovaností.

Jenže onehdá. Vyrazili jsme městskou hromadnou na výstavu do muzea. Kromě naší mentální skupinky do autobusu nastoupila i bandička rozjivenců z nedalekého učňáku. Halasně se spolu bavili, což přilákalo pozornost pana Prskavky. Pustil se s nimi do družného rozhovoru, když v tom...*prsk*, rozjivenec co si z něj celý rozhovor dělal ()() dostal slinový zásah přímo na solar. Dobře mu tak, pomyslela jsem si škodolibě já. Nedobře mu tak, pomyslel si pan Prskavka a omluvil se mu. Rozjivenec se rozhlédl po autobuse a patrně si vyhodnotil, že poměr osazenstva autobusu šest mentosek:cca patnáct pubošů (s kolegou vypadáme oba mladě) přímo svádí k teatrální exhibici na téma "ten mentál mě poprskal, teď dostanu aids/žloutenku/syfl/...", která vygradovala zpětným flusnutím na nebohého pana Prskavku.

To je okamžik mého profesního selhání. Hlavou se mi honilo bambilion možných reakcí, ale u pusy jsem měla prázdnou bublinu. Autobus se bavil, rozjivenec sklízel pubošský aplaus, pan Prskavka se horko těžko orientoval v nepřehledné situace a z bloudích úst se stále linulo ticho.
Nakonec zakročil kolega. Jak? To se dozvíte později. Teď by mě totiž zajímalo, čím byste ticho nad bloudími hrby nahradili vy?