Prosinec 2013

Sociální PF 2014

31. prosince 2013 v 8:55 | Bloud. Well Bloud. |  PF




Závěrečné titulky 2013

30. prosince 2013 v 21:13 | Bloud. Well Bloud. |  Co mi hrb nebere
V hlavních rolích:

Bloud. Well Bloud.
Bloudův momentálně nejoblíbenější muž
stará paní Bloudová

Dále hráli:
bratr Žak
starý pan Bloud
naši (mo)mentální klienti

K tomu jim často hráli:
Svěrák a Uhlíř


Kamery, scénáře, režie a dalších těch filmových věcí se nejlépe chopili tvůrci filmů:
Frankenstein (divadelní záznam)
(vše bloudím okem spatřeno až letos)

....na prknech divadelních pak:
Karavan Evropa, Letní Letná
Soudné sestry, Divadlo v Dlouhé (jako ADHDik jsem vnímala spíš dílčí prvky než celek, ale i tak!)

Kde se natáčelo:
Bloudov - původní domov
Palm street - nový domov
Slavonice - dovolená

Výtvarník dekorací


Catering:

hospoda na Břežance - ta nejlepší kachnička s knedlíky a červeným zelím
restaurace u Bronců - mistr poledních menu
hájenka v Kersku - zvěřina z polabských lesů
Postřižiny v Nymburce - po sakra dlouhé době konečně dobrá svíčková
stará paní Bloudová, té se nic nevyrovná
neitalské pokrmy od mého momentálně nejoblíbenějšího muže

Poděkování
mamince, která m(n)ě za a, baví a za b, radí, kdykoliv se necítím pevně v kramflecích ženy v domácnosti
bratrovi Žakovi, který naučil maminku používat sociální sítě
mému momentálně nejoblíbenějšímu muži, za to, jak hrdině se vypořádává s mým ADHD a s mými bytovými zlozvyky
mé stabilně nejoblíbenější ženě, že se mi vrátila z Himalájí


Vánoce se starým panem Bloudem

28. prosince 2013 v 21:44 | Bloud. Well Bloud. |  Bloudění s paní Bloudovou
Snad každá rodina má svoji bájnou postavu, o které se vypráví z generaci na generaci. Dokonce i ta naše. Jmenuje se Aloisie a zjevovala se vždy v předvečer štědrého dne v rodině mojí maminky. Vlastně se zjevuje dodnes, neb nám o ní maminka vypráví pokaždé, když na vánoční svátky dorazí tatínek, který nepatří do běžného inventáře naší domácnosti.

"A jéje, teta Lojza je tady," zhrozí se zpravidla maminka a začne nám líčit, jak za nimi teta Lojzička nečekaná v uvozovkách a nezvaná bez uvozovek každoročně přijížděla. S grácií strýce Pepina z Postřižin a se stravovacími návyky Otesánka vplula do jejich domku, aby následně mohla po celé svátky vánoční vyvracet mýtus, že bez práce nejsou koláče, cukroví, kapři, saláti, i tehdy nedostatkové pomeranče.

Podobnost tety Lojzy s naším tatínkem je díky genetické nepřízni čistě náhodná, zato víceprocentnější než ta nejkakaovější čokoláda. A maminka to těžce nese. Rozhodla se tedy tatínka vypudit prací (na tetičku to asi vyfungovalo :).

Prvním úkolem, který tatínkovi zadala, byla výroba bramborového salátu. Usedl za stůl a už to jelo:

"Bloude, přines mi prkýnko a nůž."
"Kde jsou uvařený brambory? Bloude, oloupej je..."
"Kdo mi donese místu?"
"Žaku, přines mi ze sklepa cibuli."
"Bloudová (maminka), dones mi ze sklepa okurky."
"Gothaj? Bude?"
"Kde najdu majolku? V ledničce? Mohla bys mi ji podat, ať se nemusím zvedat?"

...a tak tatínek, bramborosalátový top manager, pokračoval, dokud se v míse před ním neshromáždily všechny nezbytné suroviny a on je mohl slavnostně promíchat


Zmožen únavou se usadil v obýváku u tácu s cukrovím a my mezitím umývali nádobí, co jsme si tatínek při přípravě krmě zašpinil zašpinili a vymýšleli úkol číslo 2. Nakonec jsme se usnesli, že by mohl zabalit dárek pro bratra Žaka. Vycvičeni z předchozího kuchtění jsme tatínkovi donesli: balící papír, nůžky, izolepu, krabici od Kindlu, Kindle. A jak si s tím tatínek poradil?



...a tak maminka na vymýšlení dalších úkolů zcela rezignovala, čímž tatínkovi zajistila klidné a veselé.