Březen 2013

Jaroslav Dušek u Bloudů doma - již brzy

28. března 2013 v 20:01 | Bloud. Well Bloud. |  Bloudění s paní Bloudovou
Tik tak. Tik tak. Tik tak. Crrrrrr(první budík), Crrrrrr(druhý budík)... Vstávat a necvičit. Je právě 5:42 a není žádný čas na zbytečné pohyby.

Nezbytečné pohyby:
  • svlečení pyžama - 20 vteřin (už chápu proč spí lidé nazí)
  • oblékání - 40 vteřin
  • čištění zubů - 3 minuty
  • česání - 30 vteřin (synchronizace těchto dvou pohybů je v plánu)
  • řasenkování a linkování - 30 vteřin
  • smazání černého šlincu pod okem - 1 minuta
  • konverzace s mým paranoidním já - 1 minuta 30 vteřin
"Máš klíče od práce?" - "Počkej, podívám se....Mám."
"Máš oběd?" - "Počkej, podívám se....Mám."
"Máš sladkou tečku na poobědí?" - "Počkej, podívám se...Mám! Dokonce dvojtečku!"
"Jsi si jistá, že máš klíče od práce?" - "Ne, počkej, podívám se....Mám!"
"Tak makej na vlak!" - "No jo furt!"
"A fakt máš ty klíče?" - "Nevím! Počkej!"
  • hledání správného klíče na odemčení dveří (už 14 let vypadá stejně, přesto se nikdy netrefím napoprvé) - 30 vteřin
  • cesta na nádraží - 4 minuty
  • kupování lístků - 2 minuty
  • cesta na správné nástupiště - 1 minuta

Direct marketing nebo flirt?

27. března 2013 v 21:25 | Bloud. Well Bloud. |  Hovory s Bloudem
"Ahoj, já sem Radek. Já tě nepronásleduju. Fakt tě nepronásleduju. Já sem kameník. Dělám desky na hrob. Tesám tam i jména. Já sem Radek. Jak se jmenuješ? Nešla bys se mnou na kafe?"

(dnes krátce po sedmé večerní, Praha - hlavní nádraží)

Wanted! - díl první

18. března 2013 v 0:57 | Bloud. Well Bloud. |  Co mi hrb nebere
Přináším vám první díl nekonečného seriálu: "Hledáme Bloudovu náušnici".

Trpím totiž chronickou neschopností udržet pár náušnic pohromadě a tak se mi pravidelně stává, že si v nestřeženém uchamžiku jedna z ozdob mého lalůčku poplete černou díru s ušní dírkou... a zmizí v nenávratnu.

A nebo ne?


I-racionální strava

13. března 2013 v 12:00 | Bloud. Well Bloud. |  Co mi hrb nebere
Jak už mnozí víte, ocitla jsem se škodolibým řízením osudu v Cerealitě. Co ale asi nikdo nevíte, je to, že si zasloužím pochvalu. Za necelé dva měsíce co pracuju s biožrouty:

  • správně rozliším jídla, která patří do "zelené kuchyně" a která patří do Bloudovy kuchyně
  • už nemám úsměv do podkovy, když zaslechnu zdravě znějící slova
  • kolegyním popřeju dobrou chuť, i když jedí zrní - a myslím to upřímně
  • umím potlačit své skryté touhy. Jeden příklad za všechny: Klienti si přáli vyzkoušet přípravu bramborové salátu (o tom, že se bude jednat o salát bez majonézy, cibule a gothaje raději pomlčím, protože to ve mně vzbuzuje chmurné nálady). Nejenže jsem nevykřikla: "Jupí, to si k němu musíme udělat řízek!" Ale když můj potravinový spiklenec z řad klientů, který se nemusí tolik cenzurovat, vyhrkl to samé jen v bleděmodrém, pronesla jsem: "Mastný řízek a těžký bramborový salát? To by nám asi bylo špatně. Co zkusit plátek na přírodno?"

Takhle divně se chovám samozřejmě jen na pracovišti, neb mě za to platí. Já zase platím mekáči a hladovému okénku na Budějovické za to, že mě vrací do běžného stravovacího režimu. Občas jim ale asi zaplatím málo a to se mi pak dějou divné věci.

Pepa z Depa

9. března 2013 v 8:48 | Bloud. Well Bloud. |  Hovory s Bloudem
Měsíc. Svítí měsíc. A taky displej vašeho mobilního telefonu. "Nezvedat" - tak máte volajícího uloženého. V rozespalosti si toho nevšimnete. Jde o život, blýskne vám hlavou. Jiný důvod nočního volání vás nenapadá. Přijmete hovor.

"Ahoj, jak se máš?"
*marná snaha vyartikulovat se*
"Já se mám špatně." nečeká ten na druhé straně bezdrátu na odpověď
*a sakra, Pepa z Depa* pronese váš vnitřní hlas a vy si nejste jistý, jestli byl dostatečně tichý ... "Aha, jak to?"
"Nicseminedařínikdoměnemárádnikdoměnemilujevšichnijsouprotimě - jenom ty jsi jiná! Kdy půjdeme ven?"

Sice víte že do množiny nikdoměnemiluje patříte taky, ale pestrou paletu výmluv k depkosdílení jste už vyčerpali. Pozvání přijmete a následující dny se snažíte sehnat imodium na slovní průjem. Neúspěšně.

Při přípavě se tedy věnujete vymýšlením témat k hovoru alá Zákopčaník, neb doufáte v sílu slunce v duši.