Říjen 2012

Karbaníkem snadno a rychle

24. října 2012 v 14:36 | Bloud. Well Bloud. |  Bloudění s paní Bloudovou
Stará paní Bloudová je supermarketová běhna. Večery pod lampou tráví v obležení akčních letáků a plánováním trasy, po které se druhý den vydá, aby jí neutekla ani jedna vyhlídnutá sleva. Úderem sedmé ranní se vydává na svoji každodenní tour de market. Bloud a její bratr Žak pak mohou posnídat loupák z Albertu, šumavu z Lidlu s vysočinou z Jednoty a vše zapít džusem z Kauflandu. Děkuji ti, maminko!

Ke smůle zmíněných supermanů není takhle promiskuitní jen ona. A protože laxní přístup ve stylu: "Je nám to jedno, nechť obchodní turismus vzkvétá!" jim do prasátka moc tržeb nenasype, dali se svorně do boje za nevěru.

Dentistka s.r.o.

17. října 2012 v 14:03 | Bloud. Well Bloud. |  Co mi hrb nebere
Jestli mi v Bloudově něco chybí, tak je to mikulovská dentistka s ručením omezením (a díky vlezlému uro trápení i pražská infrastruktura veřejných wc, ale o tom zase někdy příště). Jednak jsem klidnější, když jsem v péči lidí se smyslem pro humor a druhak se k ní člověk probojuje asi snáz než k mojí paní zubní.



Na rendez vous s vrtačičkou jsem čekala od května, kdy mě do ordinace přivedla bolístka, do konce září, kdy bylo v diářku první volné místečko. To mi ale bylo k ničemu, protože onoho dne vypli proud a tak se vyšetřeníčko muselo odložit. S vidinou, že na mě přijde řada až napřesrok jsem bloudí oči vyměnila za psí a vybojovala si tak díky nim zvací kartičku s podzimním termínkem.

Intermezzo:
Po příchodu domů jsem si ji položila k sobě na stůl, odkud následně zmizela, protože maminka nedůvěřuje mé samostatnosti, zvláště co se vedení zdravotnické agendy (a udržování dobrých/perspektivních vztahů s muži, ale o tom zase někdy příště) týče.
Zatímco já bych si ji ze stolu časem založila do desek, paní Bloudová ji ihned dala do proutěného košíku. Jeho tajemství spočívá v tom, že kromě papírového balastu obsahuje snad všechny kartičky za poslední dekádu. A to jak od bratra Žaka, tak od maminky, tak ode mě. Všichni tři máme stejnou dentistku, všechny dvě máme stejné příjmení a podobné křestní jméno, které se ale sestřičce vypisovat nechce. Vyřazením bratra mi tak zbylo asi deset kartiček s roztodivnými datumy bez udání letopočtu. I vyseparovala jsem všechny jarní, letní a zimní a stejně mi zůstalo 5 posledních mohykánů a tak nebylo zbytí, než včera opustit vyhřátý pelíšek v půl sedmé ráno a jít se optat osobně, která z inkriminovaných kartiček patří mně.

Dozvěděla jsem se, že den D(entální) nastane právě dnes a tak se mi raději vyhýbejte, neb vstávačka proběhla opět ve zcela nebloudí dobu.
Paní zubařka se mi pokusila rozlepit oči svým sluníčkovým úsměvem. Vyzvala mě k posazení na křesílko, píchla mi včeličku a jala se hledat, kam že má zamířit své snažení. Hledala, nenašla a to ani po konzultaci s lékařskou kartičkou. I udělala mi snímeček, kde ale žádný kazík nebyl; omrkla mi okluzičky, které se též jevily zdravoučké a tak jí nebránilo nic v tom, aby mně povyprávěla pohádku o tom, kterak se zoubek v květnu tvářil zkaženě, ale jak dostal rozum a uzdravil se a tak mě teď může poslat napíchnutou a o třicet korunek lehčí zpátky domů.

Ve dveřích mi to nedalo, abych se nezeptala, zda-li si je jistá, že je vše vážně OK, načež se mi dostalo odpovědi:
"Vypadá to tak, ale no to víte, zaručit se vám za to nemůžu."
A tak jsem zase klidnější, neb mám dentistku bez ručení.

Poznámka pod čarou:
Kurzívou je značena autentická mluva paní zubařky, ze které jsem dnes vyrostla asi o 9mm.

Pas encore vu

4. října 2012 v 13:01 | Bloud. Well Bloud. |  Kulturistika
Přihodilo se mi déjà vu naruby! Promluvilo ke mně mé nepočaté dítě! Ústy Karolíny Kamberské, v písničce Otesánek. A abyste viděli, jak to jednou bude vypadat jednou u mě doma, dovolím si dnes (vyjímečně) zcela neautorsky: