Dentální rapsodie

18. července 2012 v 12:41 | Bloud. Well Bloud. |  Co mi hrb nebere
*tento článek není vhodný pro ty, které někdy v budoucnu čeká trhání zubů*
(takže pro všechny, vyjma protetiků :)


Bylo nebylo, Bloudovi bylo 15 a měla v plánu věneček v tanečních. Opatřila si tedy apartní bílé šatičky, ale celkovému dojmu přeci jen něco chybělo. "Šperk!" vykřikla maminka, když mě viděla v plné polní. A tak jsme se obě jaly hledat nějaké to krydlo vystouplých klíčních kostí. Hledaly jsme, nenašly jsme a tak se maminka rozhodla, že pozornost od dekoltu odpoutám svým odzbrojujícím úsměvem. I domluvila mi návštěvu u pana rovnátka a ten mi domluvil, abych navštívila svoji pani zubařku a nechala si vytrhnout dva zuby třenové.

Navštívila jsem tedy, v té době už vetchou, paní zubařku a v domnění, že to půjde stejně hladce jako trhání mléčňáků se plně oddala její péči. Injekce, škub...a je to, oddechla jsem si.

Ne tak paní doktorka,která letmým pohledem na zub usoudila, že mu chybí kořen a že tedy asi bude někde ve mně. Se zarputilostí sobě vlastní se pustila do jeho hledání a rvaní. Trvalo to dlouho, mnohem déle než byla ordinační doba paní doktorky a mnohem déle, než mi působila anestezie. Na což paní doktorku neupozornily mé půlhodinu se kutálející slzy jak hrách, ale až sestřička. Díky ní mě paní zubařka nechala oddechnout a poslala na rentgen, z něhož následně zjistila, že žádný kořen neexistuje - čili mi patrně nějakou dobu rvala jen a jen dáseň. Dvoutýdenní au poprvé.

Podobný zážitek na optimismu nepřidá, ale nejsem holka vybírá, navíc maminka říkala "to už se ti podruhé nestane" a tak jsem na druhý zub zavítala k té samé paní zubařce. Injekce, škub..."Nebudete tomu věřit, ale zůstal vám tam kořen" řekla lehce nervózně paní zubařka. "Budu" polkla jsem zakrvácenou slinu a snažila se slzy šetřit až na grand final. To se po dvou hodinách snažení odehrálo v ordinaci kolegy a bylo tuze elegantní. Avšak takřka stejně bolavé. Jeden a půl týdenní au podruhé.

Nakonec vše dobře dopadlo, věneček jsem odtančila a věřím, že skrz můj železný úsměv si nikdo mých klíčních kostí nevšiml.

Dentální rapsodie však má i svůj třetí díl, který započal toto pondělí. Nebo vlastně v dubnu, kdy jsem si u paní zubařky stěžovala na bolest moudráku, načež mě objednala na trhání 7.září. V půlce července už mi ale žilama kolovalo tolik brufenové krve, že jsem to nevydržela a šla se tvářit jako akutní. Paní doktorka měla ale zrovna dovolenou a tak jsem si v nabídce zaskakujících lékařů vybrala ten nejmužtější a nejméně vetchý protipól.

"Hahaha, to je na vytrhnutí," pravil protipól.
"Hahaha, proto jsem tady," pravilo mé nebojácné já.
"Hahaha, tak jdem na to?" navrhl zubař.
"Hm..." zahučela jsem už zase bojácně.

Injekce a žádný škub. Místo škubu se do mě pan zubař pustil nečekaně dlátem, což mě dost vyvedlo z míry. Ač vymířená, poslušně jsem celé otesávání držela a věřila panu doktorovi, že ví co dělá. Po dlátu už ale přišly na řadě kleště, škub...a venku jen kousek moudráku. Nejistě jsem se podívala do zubařových očí a jeho ucuknutí mi rozklepalo kolena. Následovalo nervózní doktorské pochodování po ordinaci a hledání správného instrumentu. S každým nástrojem ale podnikl jeden sek anebo škub a už si to štrádoval pro další. Zubu jsem v puse měla čím dál tím méně, ale úplnému vytržení jsem byla čím dál tím dále - uvědomovala jsem si nejen já, ale kupodivu i pan doktor. Proto následoval rentgen, poslední pokus a doktorovo:

"Tak já vám to už nechám být?" pronesl tázavým tónem.
"A to mi tam jako zůstane ten zbytek zubu na památku nebo co?" chtěla jsem říct, ale rty ztratily schopnost artikulace.
"Souhlasíte?"
*vytřeštěný oči* a snaha říct, že jsem mgr. z peďáku a ne dentálni mudr.
"On občas ten zub časem sestoupí níž a ty zbytky pak jdou vyndat snáz." - asi snaha o uklidnění vytřeštěných očí
*no to je fakt prima!*
"Nebo vás teď můžu poslat do Prahy, tam vám to dovyndají."
*blik*- "Konečně nějaký řešení!" zachtělo se mi říct, ale dřív než se mi to skrz napuchlou pusu povedlo, byla jsem vyprovozena před dveře s tím, ať se přijdu ukázat zítra (dnes už včera).

Po probdělém dni a noci, kdy celé tělo až na tepající dáseň říká "chce se mi spát" jsem v šest ráno naklusala na kontrolu odhodlaná si říct o doporučenku do Prahy.

"No vidíte, nehnisá vám to, tak to necháme, až paní doktorce skončí dovolená a pak se domluvíte na dalším řešení"
"Já bych radši do té Prahy, když už jsem načatá, tak ať mě radši dorozbijou teď než abych musela za měsíc znovu" povedlo se mi konečně s doktorem navázat dialog.

Úspěšně. Odcházela jsem na vlak s doporučenkou v kapse a v osm už se hlásila na stomatochirurgii na Karláku. A pak čekala a čekala a čekala, do dvou hodin do odpoledne než se ze dveří ozvalo:

"Paní Bloudová?"
*vyrazila jsem ke dveřím*
"Aha, tak asi spíš slečna" opravila se drobounká slečna, když spatřila mé mladistvé externí já.

Z drobounké slečny se vyklubala medička z třeťáku a navzdory tomu, že z ní sympatie přímo tryskaly, začala jsem se bát. Přeci jen na to stát se "obětí" tréninkových jsem v tu chvíli neměla odvahu.Z rozjímání nad tím, jak tak drobné a něžné stvoření dovede vytrhnout něco, co nevytrhl ani statný muž mě vyrušil hlas už ofiko doktora:

"Tak my vám vytrhnem tu osmičku, hahaha!"

Jeho nadšení mi přišlo ne nepodobné vtipkování pana zubaře z Bloudova a tak jsem se rozklepala jako ratlík. Jakože fakt :)
A stejně jako u pana zubaře z Bloudova se vtipkování v průběhu zákroku vytratilo, protože zjistil, že místo celé osmičky bude trhat opět jenom kořen a z jednoho škubu, který pan doktor předpokládal se stal seriozní chirurgický zákrok i se stylovými komplikacemi a závěrečným šitím. O tom o kolik krve je Bloudův hrb chudší a kolik kosti a dásně mi bylo odvrtáno ...o tom pomlčím, protože vás nechci ještě víc děsit a navíc vím jenom to, že hodně.

O čem ale nepomlčím je pan doktor. Málokdy se o zubařích mluví v superlativech, protože všechno pozitivní, co spáchají utlumí ta bolest, co po řadě zákroků prostě automaticky přijde. Tenhle pan doktor by ale zasloužil podiamantovat nejenom jeho zlatý ruce, které kořen asi po hodině a půl snažení vyndaly, ale i jeho empatická mysl a smysl pro humor.
Můj ratlíkovský třes dokázal přebít předáváním si imaginárního kelímku ("vypláchněte si"- *moje marné hledání kelímku* - "hledáte kelímek, že jo? tady je" - *moje převzetí imaginárního kelímku a stejně imaginární vypláchnutí*) i mé závěrečné pesimistické naladění, kdy mi kromě zakrvácených koutků, tváří a brady otřel i čelo, aby následně zahlásil "hehe, nebojte až na čelo to nedostříklo". V průběhu zákroku, kdy na vtípky nebyl čas ani prostor, mi optimismus do žil vléval jeho sebejistý přístup (až na jedno "doprd*le", které mu ujelo) a hlavně komentování každého jednotlivého kroku akurátně zaobaleného do medicínštiny - takže jsem sice rámcově věděla co se děje, ale ne tak, aby mě to vystreslo ještě víc a hlavně jsem si byla naprosto jistá, že sám pan doktor ví oč běží. Což by měla být samozřejmost, ale po mých zkušenostech z Bloudova je takový přístup takřka nedocenitelný :).
Zkrátka, až se někdy dostanete na ambulantní stomatochirurgii v Praze na Karlově náměstí, není se (krom bolesti) čeho bát.

Svoji dentální terapii bych ráda ukončila pěním nad svým nejaktuálnějším problémem, neb je čas oběda : just listen a přáním pevného kořínku všem těm, kteří se někdy dostanou pod kleště.

A teď potřebuje mé rozbité já obejmout.



 


Komentáře

1 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 18. července 2012 v 13:11 | Reagovat

Někdy je dobré jít ke kořenům, ne?

2 agrrr agrrr | Web | 18. července 2012 v 13:22 | Reagovat

Uf.. na vytržení dvou osmiček najednou jsem byla minulý týden, můj doktor mě poslal až do Pardubic, a na termín jsem čekala půl roku, čemuž se divil ten mladý, hezký, sympatický, doktor na stomatochirurgii v Pardubicích. Trhání poprvé a naštěstí hned na poprvé, ale perlila jsem ve strachu tak, že některé hlody mi docházejí až teď. "tak teď vám píchnu injekci do dásně. Už jste někdy dostala injekci?" zeptal se onen doktor. Agrrr: "jo, ale ještě ne do pusy"
Smích a mě chvíli trvalo než mi to docvaklo.
Tak mě do té pusy "opíchal" a s každý píchnutím mi začalo slzet oko. Bolelo to jen malinko, ale oko teklo samo. Doktor mě vyděšeně hladil po tváři, jestli je to v pořádku. Já se ho snažila vyděšeně uklidnit, že to samo, ale umrtvená pusa neposlouchala, tak jsem jen řekla něco ve smyslu "já nebrečím, to jste mi napích slznej kanálek..."

Vytržení zubu probíhalo taky páčidlem a pak kleštičkami, ale proběhlo to tak rychle, že jsem jen na něj koukala že už to je... Na mou otázku jestli to bylo všechno, že to bylo nějaký rychlí mi odpověděl, jestli má ten dolní teda pomaleji, abych si to užila.

No zasmála jsem se, doktor ještě víc a za odvahu jsem dostala vytištěnej rentgen svý pusy na cestu. Kdyby mě teď ta pusa tak strašně nebolela, jedu tam znova se zbylejma dvěma moudrákama :-D

3 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | E-mail | Web | 18. července 2012 v 13:26 | Reagovat

[2]:  S mladýma, hezkýma a sympatickýma doktorama jde koukám všechno snáz :-)) Zaplať pánbůh v kterého nevěřím za ně :)

4 Satine Satine | Web | 18. července 2012 v 13:43 | Reagovat

Trochu děsivý článek, vzhledem k tomu, že se mi právě klube osmička. :D

5 tucnak-romantik tucnak-romantik | Web | 18. července 2012 v 13:55 | Reagovat

úplně mi trnou zuby...

6 Leqa Leqa | Web | 18. července 2012 v 14:10 | Reagovat

S tím mám taky zkušenost. Mě trhal osmičku mladej šikovej doktor který mě jaksi vytrhnul sedmičku. A moje máma má šílený problémy se zubama, museli ji doplňovat kost a nikdo ze špičkových zubařů v ČR si na to netroufl. Až na jednoho díky kterýmu má moje mamka teď super zuby.

7 Mosa Mosa | Web | 18. července 2012 v 14:21 | Reagovat

Jsem tak rád, že nemám žádné problémy se zuby. A nemusím se přemlouvat, abych zašel k zubaři. Jestli bych se vůbec někdy přemluvil..

8 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | E-mail | Web | 18. července 2012 v 14:26 | Reagovat

[6]:  A au, to je ošklivej omyl...

9 Miloš Miloš | Web | 18. července 2012 v 16:37 | Reagovat

Škoda, že se nedostalo také na tu medičku ze 3. ročníku. Na někom se to přece musí naučit.

10 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | E-mail | Web | 18. července 2012 v 17:18 | Reagovat

[9]: Došlo, píchala mi anestezii :) Akorát o kousek vedle, tak jsem pak dostala ještě jednu navíc :)

11 undead Trent undead Trent | Web | 18. července 2012 v 20:54 | Reagovat

hehe, mně taky trhali kvůli rovnátkům třeňáky. a podruhé mi tou anestezií zatuhli i víčko na oku, takže luks lajk idiot, slina po tváři, oko přiopuchlé nemrkající.. :D

takže se zuby ti i celkem rozumím.

přidávám virtuální obejmutí a pevné nervy s těmi pásy cudnosti na zubech, vím, co to je za zlo. 8)

12 Eloush Prdloush I. Eloush Prdloush I. | E-mail | Web | 19. července 2012 v 11:13 | Reagovat

Mně kvůli rovnátkům trhali šest mléčných zubů, které by mi pravděpodobně vypadli až za dva roky nejdříve. Říkala jsem si, jaký jsem chudák, ale vidím, že jsem to o sobě tvrdila vysokým neprávem...

13 Miloš Miloš | Web | 19. července 2012 v 12:33 | Reagovat

[10]: Myslel jsem trhání zubu, kdyby jí to nešlo s tou osmičkou, že by zkusila třeba šestku.

14 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | E-mail | Web | 19. července 2012 v 18:10 | Reagovat

[13]: vy jste milouš a ne Miloš!

15 vencisak vencisak | Web | 21. července 2012 v 11:21 | Reagovat

Číst si tohle před půl rokem, tak asi omdlívám a padám na klávesnici :D Není nad pořádné orální zážitky. :))

16 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | E-mail | Web | 21. července 2012 v 12:36 | Reagovat

[15]: Není orální zážitek jako orální zážitek!:)

17 mengano mengano | Web | 27. července 2012 v 19:54 | Reagovat

Mám husí kůži jak sklenice....naprosto živě se mi vybavilo úplně stejné utrpení, které mě potkalo před lety. Moudrák vpravo dole,málo vylezlý, dáseň přes něj, k tomu trochu zánět, takže pusu jsem otevřela jen na 2 prsty a tou škvírou, téměř bez umrtvení (zánět) mi doktor nějakým dlátkem vysekával toho hajzlíka. Navíc kořeny od moudráku si hověly zakroucené pod sedmičkou, takže nechybělo moc a vyrval mi i tu. Příšerný zážitek, 2 týdny jsem jedla kojeneckou výživu a pila brčkem......Nikdy více.

18 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | E-mail | Web | 28. července 2012 v 10:55 | Reagovat

[17]: A taky se ti od té doby zvedá žaludek jen co někde zahlídneš skleničku s přesnídávkou?:)

19 Aňa Aňa | Web | 1. září 2012 v 22:00 | Reagovat

Bojim se, bojim!!

20 Albinek Albinek | 22. července 2015 v 10:43 | Reagovat

Chcete bezbolestné zubní ošetření v Praze?

http://www.zubni-praha.cz/Poskytovana-pece/Bezbolestne-osetreni/

21 Malika Malika | 27. srpna 2015 v 11:41 | Reagovat

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama