Proč ženy neumí číst v mapách a muži ženám přejí intenzivní zážitky

16. května 2012 v 15:49 | Bloud. Well Bloud.
Jsem žena. Protože dvouhrbá.
A neumím číst v mapách. Protože jsem žena a jeden bestseller mi to přisuzuje. A přestože jsem skaut - a mám tedy být podle všeobecně přijímaných stereotypů nejen nepromokavá, ale také kartograficky gramotná. Nejsem.
Skautkou jsem se stala ve třinácti a vrstevnice a jiné lahůdky moje vrstevnice probíraly o pár let dřív. Navíc je skauting především parta a příležitost a ve všech týmech ve kterých jsem fungovala se příležitosti stát se mapovodem chopili druzí, zatímco já plnila jiné týmové role.

V pátek jsem na to dojela. Ne do Lísku, kam jsem měla původně namířeno, ale do Písku odkud to do Lísku je asi hodinka auto a asi 18km pěško-busem.
Z rozpustilosti mně vlastní jsem si nechala ujet poslední autobus a tak jsem stála před bloudovskou otázkou - jít či nejít? Byl horký páteční podvečer, v Lísku mě měli čekat skauti sdružení kolem ohně - což byl podle mých horkých představ jasný příslib opékání špekáčků. Volba byla tedy jasná.


Sehnala jsem mapu ve které neumím číst, opsala si zastávky z jízdního řádu, ve kterém neumím hledat a na krosnu si připnula skautské tričko - ve kterém se mi nechtělo okatě stopovat a tak alespoň takhle neokatě. Takto vybavená jsem se s úderem půl sedmé hodiny večerní vydala hledat výpadovku z Písku.

Po kratší chvilce meditace nad mapou a delší chvilce pokusování omylování jsem se rozhodla spolehnout raději na domorodce a jala se ptát. Ptát na nejbližší orientační bod na mapě, protože víc informací v hlavě stejně neudržím a protože jsem nechtěla v dotazovaných budit obavy, že mladá křehká dívka alá Bloud má v plánu takovýto "výlet".

Můj plán byl stanovit si hypotézu a ověřit si ji u domorodých mužů - protože mají v mozku více železa a také proto, že titulek v úvodu zmiňované publikace hovoří jasně.

Zpravidla to fungovalo tak, že jsem vyslovila hypotézu "Na Ptáčkovnu se dostanu tudy, že jo?" a domo-muž pravil "Nene, to budeš mít nejkratší, když se vydáš tudy!" a ukázal na druhou stranu než já.
S neochvějnou důvěrou v mužské schopnosti jsem se vydala ukázaným směrem a tak se stalo, že jsem se dostala na úplně opačný kousek Písku než jsem potřebovala, do Horních Novosled místo do Dolních, napravo místo nalevo...každopádně jsem se vždycky musela vrátit ke své původní hypotéze a rázným krokem ji potvrdit.

Dva kilometry před cílem jsem se po vzoru Jeníčka porozhlédla po světýlku a otázala se na finální otázku:
"Kudy tudy do Lísku?"
"No to budete mít nejkratší," řekl pán a na chvilku se zamyslel a mně se mezitím z úvodní věty naježily všechny chlupy "když to vezmete takhle po polňačkách! Přeci nepůjdete v téhle tmě lesem! Musíte zeshora obejít dva rybníky, minout posed, pak zahnout a pak to snad uvidíte. No a nebo taky ne!"

I šla jsem a obcházela a když jsem chtěla zahnout, tak jsem nevěděla kudy, protože cesta se větvila několika směry. I zkusila jsem většinu z nich, abych nakonec usoudila, že je čas přestat si hrát na hrdinu a zavolala si potupně do tábora pro odvoz.

Nakonec jsem byla odvezena hned na dvakrát, jakousi babičkou a dědečkem a následně skautskými sourozenci. Obě vozidla si plácali stěračem na čelo, proč jsem probůh nešla lesem, když je to po rovince a kousek?!

Protože muži preferují kratší, ale o to horší cesty.
Protože zážitek nemusí být dobrý, ale intenzivní.

P.S. Buřty jsme nakonec opékali až v neděli!
P.P.S. Tábořiště Lísek doporučuje devět Bloudů z deseti!
 


Komentáře

1 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 18. května 2012 v 8:28 | Reagovat

Já myslel, že skauti vyhledávají talenty.
Nejlepší jsou mapy, které si sám nakreslím /varování: poklad není zanesen/.

2 Fée Fée | Web | 18. května 2012 v 10:28 | Reagovat

Stát se mi něco takového, budu ještě ztracenější. Skaut je sice nepromokavý a není hloupý, ale co se týče map, Fée prokazuje jasný pokles inteligence a vzestup neskautské hlouposti. Je super, že jsi se nakonec našla!
Mimochodem, jednou jsme takhle šli na táboře na puťák, bez vedoucích, jen my, skoroinstruktoři (tehdá). Ten nejstarší, co nás měl na starost (neb mu bylo 18) řekl, že nepůjdeme po silnici a střihneme to rovně, lesem. No, abych to zkrátila. Na místo určení jsme přišli asi o tři hodiny později, než kdybychom šli po silnici, protože si milý instruktor nevšiml vrstevnic - cesta do příšerného kopce a z příšerného kopce byla no... Zajímavá.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama