Květen 2012

"Milujme se a množme se!"

24. května 2012 v 11:15 | Bloud. Well Bloud. |  Co mi hrb nebere
...vykřikl můj bratr.
"My všichni tady?" optala se s rozpaky moje sestra.
"Tady i tam!" mrknul na ni nemravně jiný náš bratr.

...a na tomto místě raději odposlech rozhovoru ze zákulisí největší dětské organizace v ČR ukončíme.

Výše uvedený rozhovor se odehrál jednoho chladného zimního večera. Počasí přímo lákalo k tomu zalézt si do pelechu a věnovat se incestním hrátkám, ale my jsme si namísto toho disciplinovaně lámali hlavu nad dlouhodobou strategií našeho skautského střediska. Dokonce nad nejklíčovější z klíčových oblastí - nad dětmi v oddíle - protože bez nich bychom svazek klíčů mohli klidně zahodit.

Rodinné benefity

22. května 2012 v 16:13 | Bloud. Well Bloud. |  Bloudění s paní Bloudovou
Moje maminka chce vnoučátko. Moc. A dobře ví, že se do svého prvního vrhu nikterak neženu. Proto se mě snaží namotivovat všemožnými tzv. rodinnými benefity.

Jeden z benefitů útočí na moji fílii, která se mě drží už od dětství. Tzv. kuřevtrouběfílie. Když jsem byla malá, stačil první závan kuřecího odéru, abych nechala sebelepší zábavy a přidřepla k troubě a hodinu sledovala, jak se kuře pěkně vybarvuje.

Teď už nejsem malá. Moje pozornost už taky není co bývala, takže hodina u trouby? Ani náhodou! Pohledu na pečící se kuřátko se ale stále nic nevyrovná. Ani Snídaně v trávě, ani Poslední večeře.

Výběrové řízení

17. května 2012 v 10:48 | Bloud. Well Bloud. |  Hovory s Bloudem
Bloud, o. s. vypisuje výběrové řízení na pozici pravobočka při pochodu Praha Prčice s nástupem 19. května 2012.

Požadujeme:
  • vůli ujít 70km
  • úhonnost
  • pozitivní vztah k Bloudovi a citlivost k jeho potřebám
  • dobrý zdravotní stav potvrzený doktorem
  • odolnost vůči psychické i fyzické zátěži
Nabízíme:
  • zážitek na plný úvazek
  • motivovaný pracovní tým
  • péči o fyzické i duševní blaho
  • firemní benefity ve formě stravného a puchýřovného

Náplň práce:
  • jít, jít, jít, jít, jíst, jít, jít, jít
Nestrukturované životopisy a motivační dopisy posílejte na web.load@seznam.cz.

Proč ženy neumí číst v mapách a muži ženám přejí intenzivní zážitky

16. května 2012 v 15:49 | Bloud. Well Bloud.
Jsem žena. Protože dvouhrbá.
A neumím číst v mapách. Protože jsem žena a jeden bestseller mi to přisuzuje. A přestože jsem skaut - a mám tedy být podle všeobecně přijímaných stereotypů nejen nepromokavá, ale také kartograficky gramotná. Nejsem.
Skautkou jsem se stala ve třinácti a vrstevnice a jiné lahůdky moje vrstevnice probíraly o pár let dřív. Navíc je skauting především parta a příležitost a ve všech týmech ve kterých jsem fungovala se příležitosti stát se mapovodem chopili druzí, zatímco já plnila jiné týmové role.

V pátek jsem na to dojela. Ne do Lísku, kam jsem měla původně namířeno, ale do Písku odkud to do Lísku je asi hodinka auto a asi 18km pěško-busem.
Z rozpustilosti mně vlastní jsem si nechala ujet poslední autobus a tak jsem stála před bloudovskou otázkou - jít či nejít? Byl horký páteční podvečer, v Lísku mě měli čekat skauti sdružení kolem ohně - což byl podle mých horkých představ jasný příslib opékání špekáčků. Volba byla tedy jasná.

Kdo to ví, odpoví

7. května 2012 v 19:52 | Bloud. Well Bloud. |  Bloudění s paní Bloudovou
Moje maminka je žena jak se patří.
Ráda nakupuje. Ráda nakupuje co nejlevněji.
A úplně nejradši má slovo sleva zadarmo.
A její druhé nejoblíbenější slovo je sleva.

Slovo sleva se bohužel objevilo i na našem výletě do Ikea a tak maminka nelenila a nakoupila.

Nakoupila tohle cosi, jenom proto, že sleva:


A nikdo, ani maminka, dodnes nevíme, co to cosi asi tak může být a na co může sloužit.

Zvláště pak, když to má prodírkované dno:


Kdo ví?:)

Přes tři hrady

6. května 2012 v 19:24 | Bloud. Well Bloud. |  Kulturistika
Včera mi bylo prima! Vydala jsem se totiž se ženama "já jsem učitelka", "já pracuju s cikánama", "já prodávám koloběžky" a s "já budu prodávat drogy" na můj první organizovaný pochod v životě.

Měl ho na starosti KČT Sopotnice, který už týdny před akcí polepil celé královohradecko plakáty "Přes tři hrady". Díky této propagační masáži znásobené hláškou "stotisící registrovaný vyhrává hodnotnou cenu" jsem očekávala masovou akci. Nejen masy lidí, ale hlavně spoustu masa pro masy lidí!

Cestou vlakem mi bylo vysvětleno, že zas takový maso to nebude, protože těch sto tisíc se počítá za celých 40 let co je pochod pochodem. "Bloude, neztrácej na mysli," říkala jsem si a vyplatilo se! Už pár desítek metrů před startem se moje chřípí slastně zachvělo, protože ucítilo oblíbenou kouřovo klobáskovou vůni. Bude dobře, zatetelila jsem se i navzdory brzké ranní vstávačce a poslechla "já pracuju s cikánama", která se chtěla před prvním zakousnutím zaregistrovat na pochod.