Právo na soukromí blogo dětí

18. září 2011 v 22:57 | Bloud. Well Bloud. |  Co mi hrb nebere
Nedávno se vám na web-loadu mohl načíst článek Právo na soukromí (nejen blogo) dětí. Vztekla jsem se v něm v první řadě kvůli Boučkové, která vydáním knihy Rok kohouta a následnou medializací obnažila před širokou veřejností celou svoji rodinu. Autorka tak obrala o právo na soukromí nejen sebe, ale i své zletilé i nezletilé-vlastní i nevlastní děti, svého manžela a koneckonců i širší okolí. V druhé řadě jsem se vzteknula kvůli zdejším blogo-matkám1, které mnohdy také útočí na soukromí svých rodin a zejména svých nezletilých dětí, byť co se počtu čtenářů týče v menší míře než Boučková.

Mark Zuckenberg tvrdí, že soukromí je přežitek dvacátého století a v dnešní době pro něj už není místo - a koneckonců internet podle toho vypadá. Přesto je soukromí stále jedním ze základních lidských práv (viz Listina základních práv a svobod) a mnozí z nás si ho nemálo ceníme (zvláště pak v Big brother době) a v rámci možností se ho snažíme chránit. Někdy se však můžeme snažit sebevíc a naše okolí veřejný striptýz zařídí za nás. Jedním z těch případů jsou právě (pra)rodičovské exhibice na blogu.


A co přesně Blouda zvedá ze židle?

Přiživování dogooglistů
Po pár letech užívání internetu vím, že stačí, abych o sobě prozradila křestní jméno, rodné město a zálibu number one a běžný uživatel googlu budete do deseti vteřin znát moje jméno. Do půl minuty se mu rozlítne všechno co jsem kdy vystudovala, na jakých akcích pro registrované jsem se vyskytovala, telefonní číslo, veškeré adresy, které jsem za život vystřídala a při troše snahy i jména sousedů (spotřebitelské soutěže jsou přeci prima)2. Možná jsem outlocitná, ale tohle nejsou informace, které by měly přijít do rukou absolutně neznámému člověku, jakým čtenář blogu zpravidla je. A když už chci být trubka, která mu tyhle informace poskytne, ať jsem to já - ale ať to za mě nedělá rodičovstvo.

Jako hrách o stěnu házet...
Na to v podstatě navazuje můj druhý zvedač. Spoustu lidí věnuje enormní úsilí aktivitám v rámci prevence kyberšikany. Vymýšlí tisíc a jeden způsob, jak děti odnaučit sdílení všeho se všemi; jak zabránit tomu, aby někdo měl potřebu vyřizovat si účrty skrz monitor a nebo také tomu, jak odvést jejich pozornost od počítače. Jenže marná naše snaha, když po projektovém dni děcko přicválá domů, a uvidí rodičovsto jak si válí sedinku u počítače a postuje na blog, facebook, rajče, piccassa fotky sebe nebo svých sourozenců, klidně i v rouše Adamově a rozepisuje se tam o věcech, které by měly spadat pod "co se doma upeče, to se doma sní".
Existuje x různých desater bezpečného užívání internetu, které se dětem v různých podobách předkládá. Nejčastěji podle mě děti vidí rozdíl v tom, co se učí ve škole a co pak někteří blogeři publikují v těchto bodech:
  • Nezveřejňuj osobní údaje - jméno, adresu, telefon, ...
  • Neposílej nikomu, koho neznáš, svou fotografii a už vůbec ne intimní.
  • Rozlišuj virtuální a reálný život.
  • Nesdílej všechno s celým světem, zachovávej si své soukromí.
  • Nebuď závislý na internetu, nespamuj.
Pozor, vyletí ptáček!
V minulém týdnu několika médii proběhlo varování Národního centra bezpečnějšího internetu, která na rodiče apelovala, aby nezveřejňovali na webových stránkách fotografie svých dětí, natožpak nahých. Jejich vyjádření bylo motivováno různými soutěžemi, které vybízí k pravému opaku a kterých je internet plný. V podstatě tím chtěli zabránit tomu, aby na fotografii dítěte (v nejhorším případě dítě samotné) vylétl ptáček pedofila, který se k fotkám snadno dostane.3 A pak také již zmíněné kyberšikaně. To jen, že to není jen Bloudova outlocitnost.

Rovněž mě "baví", srovnání toho, když vidím, jaké fotky tu jsou snad bez rozmýšlení publikovány a pouštěny do nekontrolovatelné pouti internetem a toho, když si vzpomenu, jaké problémy už jenom se samotným pořizováním fotek jsem měla například v rámci spolupráce se střediskem náhradní rodinné péče a jinými kinder friendly organizacemi.

Všechny cesty vedou do Říma.blog.cz
Člověk mnohdy ani nemusí pátrat a omylem se dobrouzdá na blog svého blízkého. Náhoda je blbec, a ani to, že promazáváme historii nás nemusí zachránit. A jako blbec (v lepším případě) si pak mnohdy také dotyčný připadá, když se dozvídá zákulisní informace, které mu do té doby byly utajeny. Nejčastější cestovatelské nepříjemnosti bych předpokládala u toho, když narazíte na web svého (ex)partnera, protože přiznejeme si to, ženy i muži jsme schopni naprosto zdémonizovat i toho, koho jsme ještě včera ještě
Někdy ale může při návštěvě Říma dojít i k méně všedním odhalením s méně všedními důsledky. Třeba když se dítě náhodou prokliká k blogovým zápiskům z doby rozvodů, ve kterém se dozví, jaký je jeho druhý rodič ****, ********. **** a *** a pikantérie, které by mu měly s ohledem na to, že je stále dítě a že za to, že se dali do kupy takový nekompatibilní jedinci jako jeho rodiče ani v nejmenším nemůže zůstat utajeny. Nebo třeba když slečna prochází terapií drogové závislosti, pak ji "dobrá víla" odkáže na webstránky, kde matka komunikuje všechno, co nikdy tváří v tvář neuměla a dívka pak relapsuje. A nebo, alespoň jednou z opačného břehu, když se matka na blogu své dcery dočte věci, které ji přivedou do psychiatrické léčebny.4

Jedna bába povídala...
...a povídala právě díky tomu, že ji cesty dovedly do Říma. A tam si, přiznejme si to, přečte podrobnější podklady pro svoje drby, než by získala na rohu ulice.

Závěrem. Cílem výše uvedeného není navážet se do blog-rodičovstva, jak už jsem psala minule, sama nevím, jak mi hormony jednoho dne ovlivní smýšlení :) Jen jsem měla potřebu zdůvodnit, proč si tu občas rvu vlasy.

1 Zpětně se omlouvám za věkovou a genderovou nekorektnost. Nečiní tak jenom blogo matky, ale i blogo otcové a blogo babičky.
2Až na jména sousedů, která jsou provařená díky mamčině účasti na soutěži o utěrky Noli, jsou to všechno informace, které se na internetu vyskytují díky tomu, že jsem "veřejně činná" a díky sdílnosti mých exškol.
3 Být ale rodičem a mít si vybrat, zda pedofilovi poskytnu k ukájení se fotku a nebo dítě samotné, tak je volba jasná.
4 uvedené příklady nejsou scifi, ani příběhy z Chvilky pro tebe. Taky je na druhou stranu nutný poznamenat, že problém je hloubš, než jen v blogu.
 


Komentáře

1 Cirrat Cirrat | Web | 19. září 2011 v 16:46 | Reagovat

Well-bloudí článek je nejen v TT, ale konečně jsem se dokopala k tomu, vrazit Web-load do RSS čtečky!

2 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | Web | 20. září 2011 v 9:25 | Reagovat

Tak to děkuju dvojnásob :)

3 uajiii uajiii | Web | 24. září 2011 v 20:41 | Reagovat

[2]: Holt jsi kvalitní a návyková jako francouzský pozdní sběr:)

4 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | Web | 25. září 2011 v 0:01 | Reagovat

[3]: rdím se jak červené víno :)

5 Viollet Viollet | E-mail | Web | 28. října 2011 v 22:07 | Reagovat

Není nad to, když otec na svém facebooku oznamuje každý krok své dcery, pomlouvá, stěžuje si, jaký je to spratek a že s tou obarvenou hlavou vypadá jak děvka... (doslovná citace) Přitom doma se chová jakoby nic.

Taky se přikláním, tvoje články jsou hrozně zajímavé a baví mě je číst! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama