Září 2011

Kdo nedrbe s náma, drbe proti nám - sousedi s.r.o

24. září 2011 v 23:58 | Bloud. Well Bloud. |  7 čili sedm dní
"Pronájem bytu 2+1, 58m2, částečně zařízený. K dispozici tichý dvůr. Ideální pro důchodce."

Toť úryvek z inzerátu na sousední byt v domě, ve kterém už dlouho nechci bydlet. Mimo jiné i díky onomu "tichému dvorku".

Tisíc podob život mívá, kdo ho chce znát, ať se dívá zaznívalo kdysi v seriálu Byl jednou jeden život. Tisíc podob mívá ale také ticho a kdo chce znát jeho podoby z Bloudova dvorečku, nechť čte dál.

Právo na soukromí blogo dětí

18. září 2011 v 22:57 | Bloud. Well Bloud. |  Co mi hrb nebere
Nedávno se vám na web-loadu mohl načíst článek Právo na soukromí (nejen blogo) dětí. Vztekla jsem se v něm v první řadě kvůli Boučkové, která vydáním knihy Rok kohouta a následnou medializací obnažila před širokou veřejností celou svoji rodinu. Autorka tak obrala o právo na soukromí nejen sebe, ale i své zletilé i nezletilé-vlastní i nevlastní děti, svého manžela a koneckonců i širší okolí. V druhé řadě jsem se vzteknula kvůli zdejším blogo-matkám1, které mnohdy také útočí na soukromí svých rodin a zejména svých nezletilých dětí, byť co se počtu čtenářů týče v menší míře než Boučková.

Mark Zuckenberg tvrdí, že soukromí je přežitek dvacátého století a v dnešní době pro něj už není místo - a koneckonců internet podle toho vypadá. Přesto je soukromí stále jedním ze základních lidských práv (viz Listina základních práv a svobod) a mnozí z nás si ho nemálo ceníme (zvláště pak v Big brother době) a v rámci možností se ho snažíme chránit. Někdy se však můžeme snažit sebevíc a naše okolí veřejný striptýz zařídí za nás. Jedním z těch případů jsou právě (pra)rodičovské exhibice na blogu.


Striptér, kterého je třeba přifuckovat

7. září 2011 v 13:48 | Bloud. Well Bloud. |  Kulturistika
Je veselý, je hravý, je bezva!
Toužíte-li ho poznat, pokračujte pod perex...

Dýdžeje na dětských oslavách dělám od jakživa! - II.

6. září 2011 v 19:45 | Bloud. Well Bloud. |  Kulturistika
... ale teprve s dobrou muzikou to má šťávu! To jsem se vám snažila tvrdit už v článku numero uno, kde jsem vám jako alternativu ke kinder mainstreamu představovaném božskou Dádou, ještě o něco kýčoidnější a bez odpuštění připitomělejší Míšou Růžičkovou nebo Maxim Turbulenc nabídla první čtveřici českých autorů, které se do svého dýdžejského kinder setu rozhodně zařadit nebojím. Dneska v rámci tématu týdnu zašátrám do tvorby sourozeneckých kolektivů...