Je právě tolik, kolik je...

14. srpna 2011 v 21:20 | Bloud. Well Bloud. |  7 čili sedm dní
... a váš oblíbený super diskontní řetězec do vašich schránek nejen na rohu ulice přináší super leták se super zbožím za super výhodné ceny. Kdo koupí, neprohloupí!

Vábnička zafungovala, a tak se nechám, tak jako každý týden, nalákat na slovo akce asi tak jako moucha na mucholapku. Bohužel však nejsem sama. Dobrou třičtvrtě hodinku před otevírací dobou postává před modrožlutočerveným rájem kromě mě dalších sedm statečných a během další desetiminutovky vydáme bez dvou za dvacet. A kolik nás stojí ve frontě pět minut před otevřením? Raději nepočítat! Na chvilku zalituji, že nejsem sociologem, protože bych čekačku mohla využít ke sběru dat od rozmanitých sociálních skupin, maminkama na mateřské dovče počínaje, pánama s i bez závazků mířícíma do práce pokračujíce a více či méně opuštěnýma důchodcema konče.


Ale bez ohledu na naše tělesné proporce a psychickou či fyzickou kondici, rostě naše nervozita s každým cuknutím minutové ručičky. Neuroticky přešlapujeme z místa na místo, zkoušíme kličkovat s nákupním košíkem (co kdyby měl hranatá kolečka!), rádoby nenápadně pokukujeme po našich soupeřích a spekulujeme nad tím, zda si zvolili stejný cíl jako my - tedy elegantní pantoflíčky za historicko hysterickou cenu 19 ká čé. S úlevou můžeme vyloučit pána v montérkách, který má v merku sadu zaručeně kvalitních aku šroubováků za babku i babku v letech, co je celá natěšená na dálkové televizní ovládání...a to bez ohledu na to, že jí televize nefunguje už poslední dvě série Pojišťovny štěstí. Panika mě však chytá jen co zahlédnu slečnu, jejíž sešmajdané Prestiže mají svoje nejprestižnější období už dávno za sebou a což teprv ta dáma s krutopřísnými brýlemi? Ta určitě bude chtít svého amanta dostat pod pantofel. Konkurence je zkrátka nemalá!

Nastává chvíle, kdy přestaneme sledovat minutovku, ale jedním okem brousíme po vteřinovce a druhým nedočkavě vyhlížíme super vrátného, který nám otevře cestu do ráje! Rivalita nám kape z čel a adrenalin se nám kouří z uší. Zapomínáme na všechny své všední strasti a slasti a soustředíme se jen na náš cíl! (pantoflíčky, pantoflíčky, pantoflíčky -musím si stále připomínat)

Tik, tak, tik, tak, tik, tak....klika cvakne, dvéře letí...a my letíme hned za nimi, vstříc inzerovanému zboží, které je pro sychr umístěné až v zadní části supermarketu. Kolona košíků se dala do pohybu a turniket se jen tak nezastaví. V úvodní rovince se kromě nabrání správné rychlosti snažím pochytit, jaké "akční" zboží pro nás doplňovači přichystali a v jejím závěru co nejlíp vychytat zatáčku do té správné uličky. Na čele regálů ale vidím velký červený nápis AKCE, a tak si přihodím do košíku tříkilové kafčo za cenu dvoukilového, ať si můžu doma rvát vlasy řádně kofeinově nadopovaná.

Vžuuuuum, a jsem u správného regálu. Rychle ukořistit kýžený produkt do pařátů a tradá na lov snídaňoobědovečeře.
V košíku končí většina produktů nabízených v rámci italského týdne, nějaká ta laskomina z doprodeje z jůesej z akce z týdne předminulého, české pečivo, španělská zelenina a polská čokoládová laskomina. Multi kulty (a přeplněný pulty) v praxi.

Do toho se naším svatostánkem nesou kolegiální výkřiky: "Blaženo! Mají v akci piškotový beránky, ještě od Velikonoc!" (srpen, 2011); "emko, hlavně mi nikdo neberte emko" - řve xxelková paní toužící po zaručeně sexy šatičkách za 99 kaček a útržky rozhovorů:
pantáta: "hele! čum, mámo! pizza za devatenáct devadesát"
paňmáma: "ale vždyť ji nikdo z nás nejí!"
pantáta: "no jo, Mařeno, máš recht!"
paňmáma: "a nebo víš co, tři tam hoď"

Když už moje reakce na AKCE nejsou zas tak žhavé (cca po šedesátiminutovce), vyrazím se ještě trochu rozehřát do fronty. Nakukuju do všech košíků okolí a porovnávám jejich obsah s mým, abych náhodou o nějakou tu výhodnou koupi nepřišla... a o chvíli později už lovím poslední drobné v peněžence a o další chvilku později hážu zboží do supráckých diskoňtáckých igelitek.

Zborcená tíhou těch samých igelitek a dlouhou cestou domů přicházím z nákupního takřka až maniakálního opojení zpátky k sobě. Racio se začíná probouzet a tak sama sebe peskuju za to, že jsem koupila dvakrát tolik jídla než se vejde o ledničky a pětkrát tolik, než postačí na plánovanou snídaňobědovečeři. Pot mě začne polévat, jen co očima prolétnu účtenku, kde jsou namarkované úplně jiné ceny než na super letáku a moje drahé osoby spolužijící, českou kuchyni baštící, pot prolévají jen co očima prolétnou ledničku plnou pro ně (a koneckonců i mě) nestravitelného jídla. To už je na mě ale moc, nákupní nadšení se mění v naštvání a tak si chci vylepšit náladu vplutím do zbrusu nových pantoflíčků, pravý na pravou nožku....a pravý...moment...pravý?...
 


Komentáře

1 Borůvka Borůvka | Web | 16. srpna 2011 v 11:36 | Reagovat

Páni, absolutně dokonalá reportáž z nakupování!
Jojo, slavné akce mávají vždy celým městem, teda, aspoň většinou městského obyvatelstva, a zbytek se hold nechá strnout. Takový je život :D

2 uajiii uajiii | Web | 16. srpna 2011 v 16:10 | Reagovat

Tys to ale vymňoukla! Ještě ti z toho šíleného nakupování narostou kozí nohy!
(Na druhou stranu by jsi z toho mohla vysoudit majlant, přemýšlej o tom:)

3 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | Web | 16. srpna 2011 v 16:43 | Reagovat

[2]: papuče na kopýtka ale prodává konkurenční řetězec, to já nevím, jestli můžu zradit :)

4 uajiii uajiii | Web | 17. srpna 2011 v 11:00 | Reagovat

[3]: Konej tak, aby tvé svědomí zůstalo i nadále čisté! To radši choď bosa, než aby tě hryzalo svědomí:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama