Květen 2011

Ahoj, jsem Dylan a jsem alkoholik

31. května 2011 v 18:24 | Bloud. Well Bloud. |  7 čili sedm dní
Bylo nebylo, za devatero monitory a devatero klávesnicemi, nedaleko od antietanolového království se jeden etanolový král z království sousedního rozhodl, že je třeba vysvobodit princeznu z jejího abstinenství a proto rozžhnul zelenou icq kytičku a přiklusal první ranní zprávou... jak se princezna svodům alkoholika bránila, si můžete přečíst v jejich icq pohádce.

Za devatero horami...
abstinentka (09:38 AM) :
a sedmero řekami...
alkoholik (09:39 AM) :
žila jedna blbá kravička.
abstinentka (09:39 AM) :
A ta kravička se jmenovala Jurášek.

Pohádka, základ čtenářského života

30. května 2011 v 21:10 | Bloud. Well Bloud. |  Kulturistika
Patříte také k těm šťastlivcům, kteří výše uvedené věty kdysi slýchávali takřka den co den? Pak je vše v pořádku, protože vaši rodiče kromě toho, že se starali o vaše základní fyziologické potřeby (potřeba jídla, spánku, dostatečná hygiena), také dobře věděli, co každé dítě ke svému spokojenému životu potřebuje. Ano, mám na mysli únik za devatero hor a devatero řek, kde každé dítko může prožívat svá dobrodružství, zažívat pocity přátelství, bezpečí a především bezmezné jistoty, že pravda a láska vždy zvítězí nad lží a nenávistí.


30 Day Song Challenge

24. května 2011 v 10:39 | Bloud. Well Bloud. |  Kulturistika
Viděno, čteno a slyšeno zde.

Day 01 - your favorite song
Priessnitz - Děláže ... zní z jesenických hor... a mě to dojímá!


Neboj se, já nejsem pedofil - aneb šest let po akci M

18. května 2011 v 18:11 | Bloud. Well Bloud. |  7 čili sedm dní
"Opilí od radosti
si všichni trochu lžeme,
že zkouškou dospělosti
opravdu dospějeme..."

Je to zpátky 3xpár let, co jsem místo neurotického stepování před gymplem vzala nohy na ramena a utíkala vstříc záři v září. Osud tomu ale chtěl jinak, a tak mi poslal do cesty kamaráda, který slovy "vypni prsa a vzmuž se" způsobil, že se ono místo na mém těle, kde se měla nacházet prsa napnulo natolik, že mi z hodobóžové blůzky odletěl právě ten knoflíček, který dělá dívky cudnými...a také to, že jsem nabrala zpátečku a na tu maškarádu se tedy vydala...

Small city má taky life

16. května 2011 v 0:50 | Bloud. Well Bloud. |  7 čili sedm dní

Městečko, kde se zastavil čas... Slova, kterými počastoval jedno město slavný český škrabal Hrabal. Slova, kterými moje rodné město častují ti, kteří nejsou spokojení s tím, jak to v našem městečku běží/leží. Zpravidla ti samí, jejichž činnost pro město je omezená na datlování kritických komentářů, zavrtění se na židli (to aby se jim sedinka neotlačila) a překliknutí na další server, kde si můžou anonymně zanadávat.

Kdo to ví, odpoví, odpoví mi na otázku...2nd round

11. května 2011 v 18:09 | Bloud. Well Bloud.
...jaké že je moje rodné město, hm?

Otec Fura hodil včera do placu následující indicie:

  • oranžové kulaté cosi
  • bydliště jednoho z muzikantů mé srdcové kapely Blue effect
  • (snad) v žádné ze své knih městečko neopomněl zmínit autor Konec punku v Helsinkách, Potichu!...
  • "do školy i do úřadu, na kole, na kole, na kole!"
  • má svůj středobod G, ve kterém popíjel i slavný český škrabal, který se tu ani nenarodil, ani tu většinu svého života nežil, ani tu nenapsal svá nejlepší díla a ba co víc, dokonce tu ani nezemřel!

Nebyly však nápomocné, a tak přihazuje další:

Kdo to ví, odpoví, odpoví mi na otázku...

10. května 2011 v 19:00 | Bloud. Well Bloud. |  7 čili sedm dní
...jaké že je moje rodné město, hm?

Otec Fura hází do placu následující indicie:


Moji oblíbení strip-téři I. - Fagi

8. května 2011 v 19:35 | Bloud. Well Bloud. |  Kulturistika
Přehlídku těch nejžhavějších současných strip-térů započíná děvče moje nejmilejší, Fagi. Nejmilejší proto, že mi je nejpodobnější. Drží si svých konstantních 13 (já 17, už osmou sezónu) a je placatá (já se svými dvěma lentilkami pod kobercem též). Taky proto, že má protivné sourozence (zdravím bratře), divné nadřízené (zdravím Úřad práce), milují ji nepřitažliví mladíci, které ona nechce (zdravím pánové) a ona sama miluje arogantní mladíky, kteří nechtějí ji (a tebe, můj Vyvolený zdravím obzvlášť). Všechno řeší pomocí slovních hříček, drzých pravd a absurdní logiky. Taky si prý o sobě hodně myslí, ale pod to bych se nerada takhle natvrdo podepisovala. Už jen proto, že se nejmenuju Comiksová. Fagi Comiksová, nejsem z tuše (jenom trochu z cukru) a nemám za sebou bez mála 2800 facebookových kámošů, co by mě i přesto lajkovali. Taky mi nikdy nevyšla růžová knížka, která by tak přesně na přebalu shrnovala co jsem zač, aby to pak nějaký Bloud mohl použít ve svém článku.




Hokejové nanynky? Rádoby to fanynky!

6. května 2011 v 15:37 | Bloud. Well Bloud. |  Co mi hrb nebere
Je to opět tady. Ti nejchrabřejší čeští muži večer co večer v plné zbroji podstupují souboje s jinými udatnými národy. O poznání méně chrabrá (o to však početnější) skupinka českých mužů ve stejných chvílích čelí soubojům s půllitry, sázkovými kancelářemi a s vlastními nervy.

A české ženy? Ty v rámci prevence sociálního vyloučení zdobí své obličeje trikolorami, své profilovky vlaječkami s mottem "Fandíme našim" a své profily erudovanými komentářemi v průběhu televizních přenosů (přičemž veškerou hokejovou moudrost světa pobraly během těch pěti, šesti (?) zápasů co ročně česká reprezentace odehraje). V rámci (ne?)falšovaného fandění se vzápětí přihlásí do skupiny "české srdce-hokejové srdce", což jen zpečetí jejich neutuchající vlastenectví.