Zrno nebo pleva?

14. srpna 2017 v 14:45 | Bloud. Well Bloud. |  Co mi hrb nebere
Kdepak se ten Bloud toulá, říkáte si možná. Stojí zrovna frontu na kremrole nebo na uzené? Kdeže loňské sněhy jsou. Otyl s Egopedem se zcela vymkli kontrole a dožadují se po mně zdravé výživy. Z jitrniček a gothaje nic zdravého uvařit neumím, obětovat mé momentálně i stabilně nejoblíbenější muže pro nějakou doktorku Kateřinu nehodlám a tak jsem musela zahájit pátrání po slušné prodejně ovoce a zeleniny. V Bloudově je to docela oříšek, proto jsem pro všechny jeho obyvatele a časté návštěvníky (zdravím padesátku!) udělala malý zrnoplevný test. Pevně věřím, že až vytřídíte poslední zrnko, budete přesně vědět jakým cedulím se obloukem vyhnout:

1. Před obchodem stávají cedule adorující ovoce a zeleninu do superhrdinských rozměrů (viz přiložená fotodokumentace). Zákazník si zde koupí kopr. Kopr bude:

zrno: Čerstvý a voňavý. Voňavý tak, že na ulici rozechvěje chřípí každému kolemjdoucímu. I masožravému Bloudovi.
Pleva: Povadlý a vyčpělý, není přeci na ceduli.

 

Nestíhám psát

15. dubna 2017 v 11:55 | Bloud. Well Bloud.
..... tak Vám jdu alespoň přát:



Na staré adrese

31. ledna 2017 v 15:34 | Bloud. Well Bloud. |  Co mi hrb nebere
Pomalu ale jistě se blíží den, kdy s mým momentálně nejoblíbenějším mužem naložíme na kárku všechny naše movitosti (Otyla nevyjímaje) a přestěhujeme je a se na novou adresu.


Těšila jsem se, že touhle dobou budu ponořena do výběru vysněné knihovny a postele bez mezírky, ale Egoped si pořídil televizi velkou tak, že se kromě ní do našeho bytu už nic nevejde. Po večerech tak přemítám alespoň o tom, jestli nás čekají stejně vypečení sousedi, jako jsou ti z domu staré paní Bloudové:


Paní Nováková.
Prototyp paní Novákové bydlí snad v každém bytovém domě. V každém druhém bytovém domě se dokonce doopravdy jmenuje paní Nováková (Český statistický úřad, Výskyt Nováků v Čechách a na Moravě, 2015). Má na lopatce inventární číslo 1 a díky tomu si vyhrazuje právo mentorovací (nejčastěji ho využívá u zřejmých záležitostí typu: "Ty krabice po stěhování musíte nejdřív sešlapat než je vhodíte do kontejneru!" - "Tý paní co přijde odečíst vodoměr musíte otevřít." - "Ten hadr musíte během vytírání několikrát vyždímat!"), právo přidělovací (nad prázdným kolostavem: "Ne, to kolo si nemůžete dát sem do tohoto chlívečku, váš je ten druhý zprava.") a právo drbací (záuší a záda vyjímaje).
 


To eat list 2017

1. ledna 2017 v 12:00 | Bloud. Well Bloud.
kachna na mandlích z Andělského Újezdu

svíčkový triptych (U Jagušky, v Lokále Dlouhá a pod Kunětickou horou)

jelení kýta na červeném víně se švestkovou omáčkou, smažené bramborové šišky - Kersko

beskydská poctivá česnečka

maminčino linecké

Egopedova slavnostní krkovička

kachnička u Uctívaného Velblouda

miletínské modlitbičky

jitrnička na zabijačce

šípkové cukroví

smaženice z pravých hřibů nasbíraných Egopedem

kohouta na červeném víně


a všechny nesnědené položky z let minulých 2016 - 2015 - 2014 - 2013 - 2012

Na tomto místě se sluší poděkovat Egopedovi za sehnání mexické Coca-Coly. Už jsem se bála, že si ji neodškrtnu.
Děkuji, Egopede!
Chcete-li i vy mít své poděkování v To eat listu 2018, jistě víte, co máte dělat :)

PF 2017

22. prosince 2016 v 12:33 | Bloud. Well Bloud. |  PF



Kuchyňské potřebiče

17. srpna 2016 v 23:27 | Bloud. Well Bloud. |  Co mi hrb nebere
Milý chudý Ježíšku,
konec oficialit, jde se vyjmenovávat…

Tak začíná svůj každoprosincový dopis můj momentálně nejoblíbenější muž. Čím je starší, tím častěji se mezi uvedenými položkami objevují věci jako hrnec na špagety ("Ano, v obyčejném hrnci je prostě tak dobrý neuvařím, to musíš uznat i ty, Bloude!" - "Ale já ano, Egopede!"), mlýnek na maso ("Ano, to kupované mleté z Alberta za 24.90 Kč je přeci potřeba ještě jednou přemlít!"), velký nůž pro šéfkuchaře ("No ano! Samozřejmě, že to mám být já…!") nebo flambovací pistolka ("Ano, jistě že ji použiji více než jednou!"). Kuchtovatí nám, chlapec.


Veřejná výzva pro Moniku Absolonovou

18. května 2016 v 8:16 | Bloud. Well Bloud. |  Bloudění s paní Bloudovou
Moje maminka byla donedávna off-line. Zprávy ze světa celebrit si četla v supermarketech v novinovém koutku, složenky platila u přepážky na poště a na tábory nám posílala pohledy s nepřehlédnutelnou otázkou: "NENÍ TI ZIMA? STROJÍŠ SE? STROJ SE!!! NESTYĎ SE A NOS TEPLÉ SPODKY!!! VŽDYŤ SI TOHO NIKDO NEVŠIMNE!". Jistě mami...

Také byla schopná stát celé dopoledne u rádia a čekat, až jí zahrajou tu její od Lady Gaga, aby si mohla pořádně trsnout. Jednoho dne se bratrovi Žakovi maminky zželelo a ukázal jí kouzlo youtube, u kterého může na jednu písničku tančit dokud může...a od youtube už to byl jen krůček k extra.cz a o pár krůčků dál k facebooku. Ten jí učaroval nejen tím, že se nás na spodky může ptát několikrát denně a nestojí ji to ani korunu, ale taky možností sledovat své oblíbené hvězdy a hvězdičky takřka v přímém přenosu.

Od té doby maminka tráví u internetu každou volnou chvilku. Dokonce nepřetržitě porušuje zákon dvou spotřebičů (Nezapneš dva spotřebiče naráz!), který v Bloudovic famílii z úsporných důvodů platil celé moje dětství a má zcela bezostyšně zapnutou televizi a notebook zároveň. Maminko, maminko!

To jsem opravdu nečekal!

11. dubna 2016 v 7:00 | Bloud. Well Bloud.
"Nemůžeš být těhotná, nejsi přece vdaná!" rozčilovali se moji klienti, protože jsem jim Otylem narušila zažité schéma "chození - svatba - dítě", které do té doby fungovalo stejně neomylně jako "nákup-vaření-oběd".

"To jsem přece...přece...měla říct já!" koktala zaskočeně moje služebně i neslužebně starší vedoucí, když jsem jí oznamovala blížící odchod na mateřskou. Nikomu jinému bych neřekla radši "No tak to řekni!", ale...

"Ty sis spletla ordinační hodiny, že jo?" osočila mě moje těhotná kamarádka v těhotenské poradně, protože ji ani ve snu nenapadlo, že bych zrovna já v tu chvíli mohla být ve správný čas na správném místě.

"....." nezmohl se na slovo můj kamarád, do kterého jsem náhodou narazila pupkem v metru.

Doufala jsem, že se místní tamtamy a rubrika "Právě jsme se narodili" ve zdejším plátku postarají o rozšíření radostné noviny a po porodu mi nehrané překvapení přestane šlapat na paty. Porodem ale všechno teprve začalo.

Ve jménu kance

19. února 2016 v 10:54 | Bloud. Well Bloud.
Bude si vychutnávat sladkosti před obědem nebo jedině po o a přes to nepojede vlak?
Bude se sprchovat ve stoje nebo v sedě? A bude pak voda jenom ve vaně nebo i všude okolo? A vydrží se do ručníku utírat do poslední kapičky nebo za námi přiběhne polosuchý polomokrý?

Bude to výletník nebo gaučák? A když už vyrazí, sní si svačinu, oběd i druhou svačinu za prvním rohem nebo ji večer vytáhne netknutou z batůžku?
Bude si dělat palačinky na slunečnicovým nebo na oliváči?
Bude steakovat very well done nebo medium?
A těstovinovat al dente nebo no dente?
A pudink mi bude vařit na sporo nebo na plnej ceres?
Bude držgešle nebo bude rozhazovat peníze jak večerníček noviny?
Bude v přístupu k vyškrtaným zápalkám spíš Jaromír nebo předseda?
Bude skaut nebo out?

Jak vidno, Otylova budoucnost je plná otazníků. Jednu tečku jsme ale s mým momentálně nejoblíbenějším mužem přeci jen našli. Otyl bude kancoláskař. Pracujeme na tom už od kolébky:

Ekohrátky o krok zpátky

2. února 2016 v 11:17 | Bloud. Well Bloud. |  Co mi hrb nebere
V pravé ruce hák, v levé igelitový pytel, na hlavě čelovka. Je krátce po setmění a roj ozbrojených světlušek se vydává na tour de kontejner. Žlutý plastový. Třídění je totiž hra, jak praví motto jednoho z pozoruhodných projektů města Bloudov. V tomto případě dokonce noční a bojová.

Má líbivý cíl - ušetřit. A jednoduchá pravidla. Každý kdo se jí chce zúčastnit si u místní odpadové inženýrky vyzvedne dva igelitové pytle (žlutý na plasty a modrý na papír, jeden bez druhého vám nevydají) a arch s čárovými kódy. Ústředním motivem jeho života se od té doby stává sběr odpadu. Čím více ho do pytlů vytřídí a následně donese do sběrného dvora, tím vyšší slevu na roční poplatek za svoz získá.
Za kilo plastů 1,50 Kč, za kilo papíru 40 halířů. Bystřejší si spočítají, že papír se vyplatí vozit na výkup do sběru (1,50 Kč/kg) a tak modrý pytel zmuchlají a nacpou do žlutého. Maximální možná sleva je 250 kč na rok a osobu. Chce-li tedy jedinec zvítězit na plné čáře, měl by nasbírat 166 kilogramů plastů. Chce-li zvítězit čtyřčlenná rodina....

Další články


Kam dál